Komentáře k článku: 42 minut zamyšlení nad smyslem života
schyzofrenyk: Doteď nevíme, jestli jsme ve vesmíru sami, a jak moc nepravděpodobný vznik života jako celek je. Kolem zkoumání vzniku života a jeho možných forem vznikl celý obor zvaný syntetická biologie. Už teď v něm je pár zajímavých výsledků a věřím, že další přijdou.
> Zvlášť hezký pohled je třeba na takové termitiště. Když se však dívám na společenský hmyz, jímá mě trochu nepříjemný pocit. Je-li malý tvoreček dělnice, celý život maká jak debil. Je-li královna, celý život klade vajíčka jak debil. Pak umře, ostatní ho odnesou. Proč? Co je k tomu vede? Nějaká mlhavá myšlenka, že za deset generací už včely, mravenci nebo termiti nebudou muset podstupovat takové martyrium věčného opakování stále stejné neperspektivní činnosti? Zřejmě dostávají od své nervové soustavy nějakou chemickou odměnu, jinak to nechápu.
Třeba jenom nedostávají odměnu za to, za co ji dostáváš ty a co tobě přijde smysluplné. Nebo ještě spíš nad tím vůbec nepřemýšlejí. Všichni jedinci, kteří kdy zkusili jiný přístup, se elegantně vyselektovali, přežili jen ti konformní. Možná měli větší radost ze života, ale o tom se už nedozvíme. A co je to vůbec radost? Biologický proces. Proč se věnovat radosti místo rozmnožování, když i rozmnožování přináší radost (což je mimochodem výborná evoluční adaptace)?
Možná nakonec mají pravdu ti, kdo zůstali věrni původnímu biologickému smyslu, snaží se mít co nejvíc potomků s co nejvíc geneticky kvalitními partnery, individuální potěšení čerpají ze sexu a nenechávají se rozházet placením alimentů, střídavou péčí a dalšími podružnostmi. Ti neplodní (jako třeba dělnice společenského hmyzu) pak mohou klít na osud a čerpat radost, kde chtějí, ale největší biologický smysl pro ně dává investovat energii do podpory svých příbuzných, což jsou v širším smyslu všichni ostatní lidé.
> Jako včela bych letěla za obzor, prozkoumala bych každý kus světa a pak někde vysílená zdechla nad oceánem.
Není to ve sporu s tím, že bys chtěla žít věčně? Preferuješ individuální zážitky nadevše? Není život ve včelím společenství taky zážitek svého druhu? V lidské roli, proč si hledat přítele, zakládat rodinu a vůbec se jakkoliv vázat, když ti to ve skutečnosti možnost získání zážitků radikálně omezí?
Přijde mi, že jsi bacilonosičem nebezpečné myšlenky. A těžko říct, jak moc se nákaza projevuje u tebe samotné. Přijde mi zajímavým pohled na nebezpečné myšlenky jako na moderní formu evolučního tlaku, selekce, jak ho prezentuje Dan Dennett v TED talk nazvané Dangerous memes:
https://www.youtube.com/watch?v=KzGjEkp772s
> Spěte, s kým chcete, v rámci nenarušování jejich osobních svobod. Vyserte se na názor ostatních lidí. Váš život není jejich věc. Stejně tak jako jejich život není vaše starost.
Hej, tohle jsou v mnoha ohledech zásadně rozbité rady. Fatálně přehnané, jak je u tebe obvyklé. Je chtění a chtění; pokud dostatečně nezapojíš kortex a v něm zabudovaný simulátor alternativních průchodů realitou, nezhodnotíš důsledky vyspání se s tím, koho zrovna chceš. Když se vysereš na všechny cizí názory, naprosto jistě skončíš mimo společnost, protože bez přijímání zpětné vazby nebudeš schopna rozlišit, co je přijatelné, co ostatní rozčiluje, …
Může tvrdit, že je zřejmé, jak to myslíš, nebo že si tohle musí každý trochu inteligentní člověk domyslet. Pak se opět neshodneme.
Snažím se ti dát zpětnou vazbu ke tvému formulování myšlenek. Pokud/až dojdu k závěru, že na ni sereš, jak radíš ostatním, přestanu se namáhat.
Kacířská myšlenka na závěr: Podle mě si každý může stanovit smysl/cíl života sám. Jen je potřeba počítat s tím, že každý cíl s sebou nese jiný styl života, jehož výběr už je jednoznačně věcí vkusu.
sayonara: Díky za vyčerpávající komentář. :-)
Ad společenský hmyz: odměna za jinou činnost zní poměrně logicky. Ta projekce do včely, která zdechne nad oceánem, není v rozporu s mým přáním žít věčně, samozřejmě, že kdybych byla včela, ráda bych žila věčně. Nicméně předpokládám, že běžná včela tuto možnost nemá.
Preferuji individuální zážitky nad otroctvím společensky zažitým ideám. Nikdo po mně nemůže chtít, abych obětovala vlastní zdraví a čas něčemu, co mi nedělá až takovou radost. Ano, chci se jednoho dne rozmnožit, bohužel to nejde udělat bez zdravotních následků, ale rozhodně kvůli tomu neztratím svobodu.
Zajímalo by mě, kterou nebezpečnou myšlenku myslíš, já jsem prolezlá mnohými. :-) Prosím shrň mi to video nějakou výstižnou formou, asi se nedostanu k jeho shlédnutí v dohledné době.
Spaní, s kým chceš, jsi zřejmě pochopil jinak, než jsem ho myslela. Nechtěla jsem říct, že máš spát se všemi, co se ti nachomýtnou. Ale jestli se ti líbí kluci, holky, staříci, mladší... nikomu do toho nic není. Nebyla to v žádném případě výzva k promiskuitě.
Cizí názory... Jsou užitečné, neužitečné a škodlivé. Je dobré inspirovat se názorem, že je milé se k sobě chovat hezky. Je neužitečné zabývat se názorem, že růžovou považuje spousta lidí za hezkou barvu. Je škodlivé řídit se za každou cenu názorem, že návod na šťastný život obsahuje katolickou víru, heterosexuální manželství, dítě ve dvaceti, dům na vesnici, pravidelné grilování se sousedy a povinný výlet do Chorvatska, když ti něco z toho jde proti srsti. Asi tak.
Já zde všechny komentáře vítám. A cítím z tvého předposledního odstavce mírnou nelibost...:-)
Ad kacířská myšlenka: Nevím, co bych na ní měla vidět kacířského. Úplně normální svobodná a zdravě vyhlížející myšlenka...;-)
schyzofrenyk: Ten předposlední odstavec dotahoval do představitelného, praktického kontextu to, o čem jsem psal v odstavci o rozbitých radách. Víc jsem jím nesledoval, nelibost jsem cítil pouze ve formě nesouhlasu s oněmi radami.
Má kacířská myšlenka mi přijde kacířská v kontextu hledání nějakého univerzálního smyslu života; hlásá, že nic takového neexistuje. Mohl bych jít ještě o úroveň zamyšlení dál a trochu ji zpochybnit, ale to by spíš mátlo než přinášelo užitek.
K hodnocení názorů nutno podotknout, že je subjektivní. Jeden názor může být pro někoho užitečný, pro jiného neužitečný a ještě jiný se zhrozí nad jeho škodlivostí. Příkladem takového názoru budiž, že čokoláda s chilli je dobrá. Užitečnost je ale možná špatné pojmenování vlastnosti; v tvých případech vidím spíš zapadání do jedincova pohledu na svět. Za užitečný považuji každý názor – některé posílí nějaký, který sám chovám, jiný může můj názor změnit nebo nahradit, a další mě nechá na pochybách a donutí mě přemýšlet, než se rozhodnu, do které z předchozích kategorií spadne.
Nebezpečnou myšlenku vidím ve vyzdvihování individuálních požitků. Tu část videa, o které jsem mluvil, jsem už shrnul u odkazu, ale ještě jednou a přehledněji: Některé myšlenky se v jistých ohledech chovají podobně jako nemoci nebo paraziti. Slouží selekci a tím zkvalitňování populace, imunní mají výhodu. Původní video jsem odkazoval jen pro širší kontext a důkladnější prozkoumání, pokud tobě nebo jiným čtenářům přijde ta myšlenka dost zajímavá. Přednášející je filosof.
Ohledně mateřství a rodiny máme asi oba stejně málo zkušeností, podobné množství informací a zásadně odlišné názory. Asi do tohoto tématu nechci víc šťourat. Jen mě to přivádí k myšlence, že jedinec sice může /zamýšlet/ hledat osobní radost, ale může zvolit naprosto chybnou metodu, takže radost nenajde. Přitom kdyby šel „ozkoušeným“ stádním směrem, mohl by na tom být lépe. Jenomže občas je potřeba být alternativní v některých ohledech moc silná, takže v těchto ohledech je radost nahrazena nespokojeností. Kdybych začal rozebírat zodpovědnost jedince za svůj život, už bych šel off-topic, takže to tu utnu, snad je jasné, co jsem chtěl v souvislosti se společensky zažitými idejemi naznačit.
Rozpor u včely vidím v tom, že by ses rozhodla drasticky zkrátit svůj život jenom kvůli tomu, že bys ráda cestovala daleko od úlu.
Doufám, že komentář byl vyčerpávající hlavně co do záběru a ne tolik co do čtení. ;-) Snažím se být stručný, ale při motání se kolem smyslu života to není snadné.
sayonara: Tak univerzální smysl života je něco jako univerzální dieta, co si budeme povídat...
Takže vlastně díky tomu, že si chci užívat, nebudu mít deset dětí, tak těch deset dětí bude mít třeba nějaký asketik, který si nedopřeje nikdy nic, bude se pravidelně mrskat devítiocasou kočkou, vykřikovat otčenáš a nebude otevřený k novým myšlenkám... Nice. To je teda zkvalitňování populace jak sviň. Doufám, že tam tu nadsázku vystopuješ a nebudeme diskutovat o tom, že ne všichni, co mají deset dětí, jsou asketičtí pošahanci bez kouska fantazie a svobody.
Bohužel, radost mi nepřinese to, že se 24/7 budu věnovat péči o všechno možné a zapomenu na svoje potřeby. Jako rodina ano, to je krásná povznášející věc, ale jak by někdo mohl mít radost a dobrý pocit, kdyby věděl, že jsem kvůli němu nešťastná.
schyzofrenyk: Pokud se v rodu toho askety předává rigidní myšlení a sebemrskačství, nepomůže mu ani dvacet dětí, brzy jeho rod vymře.
Pocit štěstí je do značná míry volba. Zvykneš si i na šibenici. Googli synthetic happiness. Samozřejmě zapomenout na své potřeby je chyba, ale co člověk doopravdy potřebuje? Spousta lidí se chová, jako by byla odpověď „víc“. Nenabádám ke zmiňovanému asketismu, jen k vyrovnání tlaku zevnitř a zvenku, k vyrovnání společensky vyžadovaného a osobních potřeb.
hans rössl: Vidím, že jsi dospěla do stádia, kde jsem já a ptáš se na věci, na které se ptám i já. Jsou dva smysly života - velký a malý. Velký smysl života neexistuje. Není žádný rozdíl mezi životem muchomůrky a Homo Sapiens. Není žádný důvod proč by měl Homo Sapiens existovat. Žije, jí, spí, sere... chodí do práce, aby vydělal peníze na to, aby mohl chodit do práce. To je naprostý úlet. Sběrači a lovci na to byli lépe. Jaký je zásadní rozdíl mezi životem Homo Sapiens a Fragaria Vesca není známo. Jahoda se množí nepohlavně, my se musíme sejít k pohlavnímu aktu. Ale výsledek je v zásadě stejný. No, a pak je malý smysl života - to jsou naše životy tady, teď a záleží jen na nás, jaký smysl jim dáme. Jak to říkal Werich: když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl a je, má být tím co je a ne tím co není jak tomu v mnoha případech je.... a Horníček mu na to říká, že ty slova zde pěkně nakladl.... ale vážně - náš malý a praktický smysl života je v tom, že prožijeme život morálně, mravně a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Kašlu na to, že někdo krade, podvádí, vydírá... to je mi jedno. Já to ve svém životě nechci a nebudu to dělat. Dospěl jsem k názoru, že jsem zde, abych se díval, abych pozoroval to, co se děje, abych viděl tu krásu, kterou nám příroda připravila, abych viděl hory, sopky,oceány, moře, chameleóny, lvy, tygry, stromy, květiny, mrkev, tykev, jablko a vůbec všechno krásný, co nám příroda poskytuje. Myslím si, že žádný Bůh není, kdyby byl, nedopustil by tom co se děje. Ale buď je mu to zjevně jedno, nebo není. Mám ale podezření, že není. Pravdu má Ayn Rand a její objektivismus. A přesvědčte mne někdo, že to tak není.
schyzofrenyk: Můj malý smysl života je dost podobný, jen jsem možná příliš mladý a hloupý a kromě pozorování krásy chci občas vidět i hnus a něco proti němu udělat. On má totiž takovou nemilou vlastnost: hrozně rychle se šíří a množí. Planeta je malá a i kdybych natolik spolkl svou hrdost, že bych byl před hnusem ochoten utíkat, jednou by mě stejně dohnal a pak by mi zbylo nejvýš zavřít se do vlastní hlavy. K žádné kráse světa bych se už nedostal. To by nebyla radostná vyhlídka. Související čtení: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kdy%C5%BE_p%C5%99i%C5%A1li_nacist%C3%A9
sayonara: V tom případě asi funguje selekce špatně. Kdyby ty myšlenky, kterými jsem prolezlá, měli všichni, kdo se tak zuřivě množí, asi by sotva byli takoví hajzlové.
Určitě by bylo hezké mít nadpřirozenou moc a zastavit kácení deštných pralesů, ale bohužel mě nenapadá, jak to udělat. Leda rozpoutat nějakou válku nebo epidemii. Ale to se mi ještě nepovedlo.
schyzofrenyk: Kdyby měli všichni na světě protilátky proti HIV, neumíralo by tolik lidí. No, holt se musí chvíli počkat (ale ne nečinně!) a ono se to třeba někam posune, selekce odstraní balast. A možná taky ne a větší nebo menší hajzlové být máme, protože jsme tak z evolučního hlediska úspěšnější. Máš mnohem větší pravděpodobnost, že otěhotníš při znásilnění než při nechráněném konsensuálním styku; tvoje tělo ty geny prostě chce, agresoři jsou biologicky žádaní. Taky v teorii her se rychle zjistí, že strategie holubice není stabilní. Hodně ale záleží, s kým přijdeš do styku, s kým soupeříš; můžeš najít niku více podporující spolupráci, být v ní spokojená a do jisté míry se vykašlat na ultrakompetitivní okolní svět.
Každá krize by kácení deštných pralesů jenom zrychlila. Kácí se proto, že se z nich prostě snaží vydělat a uživit – získají zemědělskou půdu a dřevo najednou. Lepší by bylo, kdyby se okolní obyvatelé měli tak dobře, že by kácet prostě neměli zapotřebí.
sayonara: Já už v tom stadiu nějakou dobu jsem. Díky za hezky popsané smysly života!
Ten malý smysl života mi zas a znova připomíná Doriana Graye. Podle mě je ta knížka hrozně často nepochopená, spousta lidí ji interpretuje jen jako příběh marnivého kluka, ale myslím, že je zatím mnohem víc. Je to příběh o hledání radosti, smyslu života, životě naplno a jeho nástrahách a pokrytectví.
schyzorenyk: Obraz Doriana Graye a Malého prince mám tak rád proto, že obě knihy jsou řemeslně výborně napsané, věnují se podobnému a naprosto zásadnímu tématu a mají ohromný nápad, jak ono téma zachytit formou, která nenabízí jednoduchá řešení a nutí člověka přemýšlet. Příběh marnivého kluka i naivního dítěte jsou naprosto jistě součástí formy, nikoliv obsahu. Kromě toho, co jsi psala, vidím i další hodně důležité části celého tématu: příčiny a následky, zodpovědnost, lásku a přátelství,
marinka: To musí mít všechno nějakej smysl? Možná to bude prostě žít,když už jsme jednou tady.Jestli z toho někdo nebo něco někde má nějakej prospěch,taky fajn, ale zas si řákám,že přece úplně všechno se snad neděje za účelem zisku, ať už je ziskem cokoli *nevi*.