atraktivnistrasilka: Možná to bude znít divně, ale mně se líbí, jak je Praha malá. Jasně, Praha doopravdy není malá, však se pořád rozlézá. Ale to centrum, o je! Já osobně tedy bydlím asi kilometr od hranice se Středočeským krajem, rovně po chodníku. Takže když přijedu do centra, připadám si jako vidlák. To se projevilo minulý rok v květnu, když jsem procházela kolem Národního divadla (z té strany od nábřeží, takže jsem ho viděla jen z boku), a říkala si, že mi je ten barák nějaký povědomý, co to asi bude. A pak jsem uviděla tu ceduli s nápisem "Masarykovo nábřeží", a nějak jsem si uvědomila, co že to vlastně je za záhadnou stavbu.
Hrůza děs, Pražák hadr. (Ale přísahám, že kdybych to Národní divadlo viděla zepředu, tak ho poznám!)
Byla to zrovna cesta z Kampy až na Karlák, v podstatě přímo k LF. Trvala asi tři čtvrtě hodiny, a já byla celá jurodivá z toho, že za tak krátkou dobu jsem kromě Kampy viděla ještě Národní divadlo, Hlahol, Tančící dům, Mánes, jakýsi (prý) důležitý chrám, lékařskou fakultu, zahradu při psychiatrické léčebně, porodnici kde se narodil můj otec, obchod kde jsem si kupovala mobil, a nakonec našeho souseda taxikáře. Od té doby mě hrozně baví prolézat pražské uličky a mít hroznou radost z toho, že se najednou dostanu někam, kde to taky znám, a že je to vlastně hrozně moc blízko. Vždycky mám pak pocit prozření, přijdu si jako v tom podobenství o jeskyni a mám chuť poučovat o pravdě lidi kolem sebe. Kamarádky už se mě bojí, protože kdykoli se mnou mají jít do blízkosti centra, vědí, že budu celou dobu kvokat o tom, jak je Praha malá. A že u toho budu mít radost jako Čínský turista, co poprvé viděl Orloj. Ale když ono je to tak úžasný!
sayonara: No jo, a zvlášť v noci! Mám moc ráda třeba Rytířskou, líbí se mi tam pouliční osvětlení. Asi tam je tedy i dost podivných lidí, ale já mám talent je nevidět.
myfantasyworld: Mě se Praha líbí, má své kouzlo a ráda tam jezdím, ráda se vracím na místa, která jsem prošla, nebo jezdím na místa, kde jsem ještě nebyla.
I přes to, jak je Praha krásná a je zde spoustu krásných míst a stojí za návštěvu, nedokázala jsem v Praze bydlet. Ačkoliv v klidnější části, nedokázala jsem si na Prahu zvyknout, chyběla mi příroda. Byla místa, kam se dalo dojet MHD nebo na kole, když to nebylo daleko, kde jsem si nepřipadala jako v Praze, ale přesto není nad to se sebrat a jít do přírody kousek za domem.
sayonara: Jo, příroda je super, proto jsem tak rozpolcená mezi centrem a okrajem.
boudicca: Praha mě nějak netáhne. Myslím teď z hlediska dlouhodobějšího bydlení, na víkendové akce je to tam hezké. Bývám tam poslední dva roky často, ale nějak si pořád nedokážu představit, že bych se tam měla na pár let usadit. Tak asi nezbývá, než to zkusit někde jinde.
S cizinci je to těžké. Přijde mi, že v Praze už lidé ve službách angličtinu docela zvládají, ale v Brně je to pořád bída. Tlumočím kudy chodím - pošta, pekařství, papírnictví, dokonce i advokátní kancelář, kde neuměli anglicky. Pomalu se to zlepšuje, ale ten posun je pořád hodně pomalý, achjo.
sayonara: Mně se právě líbí myšlenka mít studio v Praze a něco mimo Prahu. Hlavně to pak budou moct využít i děti, až budou studovat.
Docela mě překvapuje, že advokátní kancelář je až takhle nevybavená...
boudicca: Jo jo, já byla taky nemile překvapená. Přitom kolegyně jen potřebovala potvrdit uzavření nějaké záležitosti, šlo o telefonát na jednu minutu. Prvně si ji 3 lidi přehazovali jako horký brambor a pak z koncipienta vypadlo, že vlastně anglicky moc neumí, jestli nemá poblíž někoho, kdo mluví česky...
tlapka: Praha je krásná, ale žít bych v ní nechtěla. Ať je malá jak chce, jak říká Strašilka, na mě je pořád příliš velká.
Ale ta možnost použít angličtinu v praxi je lákavá. V Ostravě se mi to moc nestává, a když už na nějakého cizince člověk narazí, je to většinou Polák, takže to jde i po slovansku.
cayenne®blbne.cz: Mě dneska potěšilo, když jsem v metru potkala dvě Finky. Tentokrát z toho sice žádný rozhovor nevznikl (já zrovna za pochodu konzumovala večeři a s plnou pusou finsky mluvit nechci), i tak mi to ale vždycky zvedne náladu. Je to jako když v lese spatříte nějaké neobvyklé zvíře
Prahu ráda mám, jen po studiích bych zvažovala bydlení raději někde mimo město, ale s dobrou dostupností. Vyrostla jsem v paneláku na sídlišti, a tak mým snem je, abych v dospělosti žila v domku se zahradou někde kousek od lesa. (A kdyby bylo poblíž i nějaké finské jezero a tradiční sauna, beru to všemi dvaceti!)
lvice: Prahu jsem měla ráda vždycky, ale po pobytu v LA ji miluju a souhlasím tady se Strašilkou, že je malá (myšleno v dobrém slova smyslu). Ještě pořád není tak velká, aby bylo všechno daleko a aby bydlení v ní byla vlastně otrava.
Chtěla bych zažít, aspoň tak narok, jaké to je bydlet v centru. Ve starém bytě s vysokými stropy, velkými dveřmi a dvojitými okny