Sayonara | Kouzla Prahy

Prahu mám ráda. Vlastně jsem si ji oblíbila hlavně v okamžiku, kdy jsem se odstěhovala z kolejí. Teď se tam akorát vždycky ráda vracím a užívám si všechny ty pražské vymoženosti jako kouzlo pouličního osvětlení nebo multikulti davu.

Jo, dobrovolně a bez mučení se přiznávám, že multikulti já můžu. Líbí se mi to, jen tak procházet ulicemi a zachytávat útržky hovorů a příběhů, domýšlet si hezké a méně hezké konce... Třeba zrovna včera jsem šla z tréninku kendó, druhého po dvou letech. No, neměla jsem z něj nejlepší pocit, hned před ním jsem se zvládla praštit mečem do oka, protože se mi zachytil v trubkách na chodbě, a velmi nepříjemně jsem cítila oběd, který protestoval proti nízkému pH žaludku. 

Pak jsem dokonce trénink chvíli vedla, protože jsem se svým trapným prvním kjú byla největší mazák. No, nebyla to katastrofa.

A pokaždé, když jdu z tréninku, chodím na Dejvické kolem jednoho takového ošuntělého květináře. Stojí tam opravdu každý den, v mrazu, ve vedru, a prodává kytky. Přijde mi to romantické. Pokaždé ho sleduju. Sleduju totiž skoro všechno, jen často předstírám, že si ničeho nevšímám. Tak jsem si říkala, že když je taková zima, koupím mu aspoň čaj. Asi jsem mu vylepšila večer. Vypadal rozhodně potěšeně, prohodili jsme několik slov a já jsem pokračovala dál a opět jsem tajně šmírovala všechny ty multikulti kolemjdoucí.

Do you speak English?

Na tuhle větu mám už vypěstovaný reflex jako zasloužilý Pavlovův pes. Protože já speak English, a velmi ráda! Tak jsem se pak zapojila do hovoru nějakých cizinců a jakési domorodé Pražačky, následně jsem turisty odvedla na nádraží, zatímco jsem si oprašovala svou English a občas i French. Na kufrech měli totiž štítek s nápisem CDG, neklamný to znak, že přiletěli z letiště Charles de Gaule v Paříži. Provedla jsem je po nádraží, pomohla s kupováním lístku, domluvila jsem jim odvoz v Brně, až dorazí, protože neměli funkční mobil a nechtělo se mi je nechávat závislé na dobrotivosti cestujících ve vlaku o půlnoci, a jela jsem domů. Doufám, že Omar a jeho kamarádi zdárně dorazili do hotelu.

Jo, bylo to fajn. Ať si každý říká, co chce, něco na té Praze je, čímž odvolávám své předchozí tvrzení z doby začátku matfyzu, že Praha sucks. Chce to jen nebydlet s kretény a občas se jen tak projít centrem.

A co máte na Praze nebo na jiném městě rádi vy?