Letní vánek a moje samotářské chvilky dělají svoje. Tvořím. Tvořím a těším se, až se zamknu, rozložím si po celém pokoji papíry, pastely, pastelky, tužky a propisky a udělám si čas na sebe a svou meditaci. Dneska se na klidné hladině příčetnosti a společenské přijatelnosti objevily první bublinky kreativity, která kdesi v hlubinách vře a snaží se prodrat skrz studené proudy každodenního života.

Čas 00:11 se mi líbí. Nula má nulu, jednička jedničku a Tomáš tu má ode mě básničku, aby se mu lépe pracovalo na diplomce. Anebo spalo. Doufám, že i když je to jenom taková hříčka během patnácti minut sepsaná, tak tě potěší.

Zjistila jsem, že moje poetické řádění má překvapivý úspěch. Tak jsem se odhodlala zveřejnit další ze svých básniček. Je to už prastaré, někdy z dob, kdy Ereandil žila v alternativním vesmíru. Takže obdivujte hlasitě a intenzivně.

Od své únorové meditace mi leží v počítači tenhle poklad. Dneska dopoledne, když jsem se opět nechala unášet kamsi pryč, mi přišlo líto, že ji ještě nikdo neobdivoval, tak ji zveřejňuji. A jestli chcete další poetické kousky z mého elektronického šuplíku, nešetřete chválou! :-)

Vánoční poezie. Ten, kterého se to týká, to pozná, vy ostatní však můžete obdivovat též!