Píseň padajícího listu

Sluneční paprsky dopadají na stébla zelené trávy,

jež se pod tíhou tepla sotva znatelně ohýbají,

neviditelná duše sakury se nese ztichlou zahradou

a omotává se kolem bílých kotníků.

Vánek čechrá pavoučí hedvábí, jež hladí jemnou kůži.

Dvě slonovinové ruce sevřou pevně rukojeť meče,

poryv větru roztančí prameny havraních vlasů

a černé řasy se jako brána do hlubin zvednou.

Ostrá čepel prořízne vzduch, jehož dech se na okamžik zastaví.

Paprsky od stříbřitého ostří polekaně odskočí a list,

který se tiše snášel k zemi, vyšplhá po prchajících paprscích zpět mezi růžové květy.

Špička meče pomalu se zvedá a bosá chodidla se proplétají mezi stébly.

Tichou zahradou doznívá zvuk mizející vteřiny.

Výdech, který se odrazil od rudých rtů dívky.

A píseň padajícího listu.