Vánoční snění

Jelikož zřejmě víc jak tři sny v paměti dlouhodobě neudržím, musím je sepsat. A tyhle opravdu stojí za to!

Před několika dny se mi zdálo, že jsem s vedoucím mé diplomky byla kdesi na pobřeží a měřili jsme rychlost a sílu větru. Nějak to sice nevycházelo, ale to není to nejzajímavější. Všimla jsem si hlavně těch skalisek, která nebyla obyčejná, z kamene, ale byla ze dřeva, a jak to žluté dřevo bylo máčené vodou, krásně vynikla jeho kresba.

Další sen se týkal mého kendó dójo. Ocitli jsme se s celým Kacubó kdesi v domě nějakého šíleného vědce, který na nás chtěl dělat pokusy. Už si ani nepamatuju, co přesně, ale v jednom okamžiku kamarádku připevnili na nějaký stroj a chtěli jí něco vypreparovat, či co. A skončilo to v okamžiku, kdy jsme začali plánovat útěk.

Dnešní první sen byl velice zajímavý. Ségra mi podstrčila dvě krásně červené houbičky na mytí nádobí, z nichž jedna byla vyrobená z C4 a měla vybuchnout při styku s vodou. Tak jsem Verče poděkovala s tím, že si houbičky odvezu na kolej, a vyhodila jsem je do kontejneru. To jsem si uvědomila, že jsem v Žamberku. Když kontejner vybuchnul, nenápadně jsem se podívala z okna. Bouchlo to naprosto dokonale a pozoruhodně. Jednotlivé čáry výbuchu, kterých bylo šest, tvořily pravidelnou hvězdu, byla to vlastně taková explozivní kontejnerová vločka. A dva cípy skončily v jahodníkovém poli, kde rostly úplně nádherné červené jahody, které tím výbuchem vůbec neutrpěly!

Potom myslím, že jsem byla elfka. Temná elfka, v krásném černém kabátě, a s několika dalšími elfy a dalšími humanoidy nás chtěli ostatní elfové obětovat. Rituál měl mít dvě části. Ta první byla relativně v pohodě, přežila jsem. Ale věděla jsem, že po přestávce to taková sranda nebude, tak jsem začala přesvědčovat ostatní, aby se mnou utekli. Byl tam i jeden kyklop, kterému jsem říkala, že má krásné modré oko (a opravdu měl, takové ohromné, jako moře modré, oko), a chtěla jsem tak docílit, aby s námi také utekl. No, nakonec jsme utíkali. Schovávali jsme se, kde se dalo, ale v jednom okamžiku jsem si uvědomila, že elfové, kteří mají infravidění, nás zřejmě nebudou muset hledat dlouho, tak jsme z podzemí utekli na povrch. A ocitli jsme se přibližně v dnešní době. Chtěli jsme se ubytovat v jednom bytě a nějak to vykomunikovat s domácím.

"A vy jste kdo?"

"Éee... Studenti."

"A co studujete?"

"Většinou magii," prohlásil jeden z nás, načež se na něj domácí divně podíval. Někdo do mluvčího zezadu vrazil a něco mu pošeptal.

"Nó, vlastně počítače."

A tak jsme se ubytovali. A vše dobře skončilo!