Opičí zombie a jiné radosti lednové

Už jste potkali opičí zombie? Nebo psa, co s vámi telepaticky komunikoval? Ne? Tak v tom případě nechodíte na ta správná místa. Do mé hlavy.

Předevčírem se mi zdálo, že jsem byla v nějakém neznámém domě. Ta budova nebyla moje, to vím. Byl tam i jeho majitel a ten měl zlatého retrívra. Připomněl mi Jeffa, tak jsem si řekla, že mu udělám radost a vyvenčím ho. No, samozřejmě, že měl radost. Typicky psí radost, rozběhl se, vodítko za ním vlálo a já ho nemohla dohonit. Když jsem konečně zachytila konec vodítka, ani jsem se nestíhala dotýkat nohama země, jen jsem letěla několik centimetrů nad zemí. Pes běžel takovým způsobem, že se většinu času pohyboval asi tři metry nad zemí. A vtom jsem si všimla železného trámu přes cestu. Pes ho přeskočil a já podjela. A věděla jsem, že ho stáhnu zpátky a on se bude točit a možná se i praští, takže jsem tahala za vodítko, aby se při tom točení neporanil. Nakonec se dotočil a ležel na zemi. Bála jsem se, že mu něco je nebo že na mě bude žalovat páníčkovi, ale pejsek mi telepaticky sdělil, že to bylo super.

Včera jsem zase byla u moře s několika slečnami a sledovaly jsme kajakisty. Když se vynořili z vln, seškrabovaly jsme z těch jejich kajaků karamel. Ale najednou se některé z těch holek začaly měnit v opičí zombie. Poznalo se to tak, že chodily děsně pomalu, měly mikádo a krvavou tlamu. Něco jako když chcete udělat duckface s odříznutými rty. Utekly jsme do Exodaru, což je jedno z měst Warcraftu. Schovala jsem se tam a doufala, že mě nenajdou. Ale jedna z těch mrch se podařilo se doplazit až tam. Slyšela jsem nějakou písničku. Nevím jakou, ostatní holky říkaly, že je to písnička z bowlingu a kdo ji slyší, ten to má jasné a ví, že bude po něm. Potvora zombice po mně stále šla. Snažila jsem se jí odlákat: "Hele, tamhle máš svého kluka, sežer jeho," ale ta bestie mi začala chňapat po prstech. Pak jsem se probudila. Škoda, ráda bych věděla, jak to skončilo.

Dnes jsem byla na koleji s paladinem a kněžkou. Já jsem byla černokněžnice. Cestovali jsme po patrech a hledali sprchu, kde se budeme moci osprchovat. Dorazili jsme do prvního patra, ale koupelna tam byla rozbitá. Takže jsme se vrátili do třetího patra, koupelny byly totiž na každém lichém patře. Nicméně tam na nás čekali nějací nemrtváci. A zase to skončilo brzo, takže ani nevím, jestli jsme se osprchovali!

A pak jsem byla někde, ani nevím kde, ale byla tam restaurace. A měla jsem dítě. Vím, že jsem ho neustále někde zapomínala, ale té malé holčičce to ani moc nevadilo. Byla nemluvně, ale snědla, na co přišla, dokonce i myši. Ale pak se poblila. Byly v tom jakési bílé kousky, nejdřív jsem si myslela, že jsou to ty myši, ale vypadalo to jako nějaký sýr. Kde k tomu přišla, to opravdu netuším. Zase jsem ji někde nechala a ona si tam něco požírala. Poté jsme se ocitli v restauraci, kde jsem vlastně ani být nechtěla, protože to bylo super drahé a nakonec jsem si musela dát rizoto za 250 korun. Zase se u mě ocitla ta holčička. Tentokrát jí už myši asi nestačily, tak se chtěla krmit standardně. Pak se mi zase ztratila a našla jsem ji u podvratného živlu v náručí. To mě naštvalo.

Zajímalo by mě, co mi mé podvědomí takovou kombinací snů chce naznačit. Ale baví mě to. :-)