Zachraňte leloucha!

Převlékla jsem se za arabského prince, abych si ho nemusela vzít. Potom jsem v doprovodu jeho stráží procházela městem vyčkávajíc spolehlivého posla, kterému bych mohla předat zprávu o Vltavě. Malý papírek, který se schoval do dlaně a mohl při podání ruky nepozorován cestovat. Holá kůže mé ruky se dotkla kroužkové rukavice posla a poselství o ne více než třech slovech bylo předáno.

Pouliční prodavač mi nabízel čtvercový cejch na stehno. Nevěděla jsem, o co se jedná, ale letmý pohled do několika papírů, které jsem kdesi nabrala, mě ujistil, že to opravdu nechci, ač to bylo dle jeho slov velice moderní.

Nakonec se mi podařilo mou stráž zmást natolik, abych se mohla ztratit v křivolakých uličkách arabského města. Po několika krocích jsem se ocitla v uličce, která stoupala vzhůru. Vyhýbajíc se kapající kyselině a jejím ostrůvkům na zemi, které na kamenném dláždění tvořily zelenavé ostrůvky, jsem sledovala malá zvířata, kterak namáhavě putují po nebezpečné zemi v ochranných schránkách. Jedno z nich jsem zvedla, abych mu jeho osud usnadnila. Vyprostila jsem jej ze schránky. Byl to lelouch. Šestinohá zelená ještěrka, kterou jsem pak vypustila do dřevníku. Snadno se schoval před rozšklebenou tlamou pouličního pojídače zvířat a byl zachráněn. Šťastný to lelouch!