Tragédie od Mattela - 25. 1. 2014

Dnes se mi zdál opravdu zajímavý sen. Úchylný, morbidní, a přesto poetický. Enjoy.

V obchodě bylo nesnesitelné horko. Z rohu, kde stála kasa, šlehaly plameny až ke stropu. Žár pomalu rozpouštěl zboží včetně stovek panenek Barbie.

Panenka stojící vedle svého obydlí se začala pomalu hroutit. Dlouhé plastové nohy se podlomily a z jejího obličeje pozvolna stékalo krásné barevné líčení. Nakonec z ní nezbylo nic než loužička tekutého plastu.

Ostatní panenky s hrůzou sledovaly to děsivé divadlo. Další plastová kráska poklesla v kolenou a obličejem se nalepila na průhlednou folii obalu. Namalované oko panenky se zdeformovalo a pomalu stékalo dolů.

Jedna z mnoha desítek přeživších Barbie nevydržela to hrůzné divadlo. Slezla z police a potácela se k východu. Cítila v nohou palčivý žár, věděla, že během několika minut se její tělo rozteče. Po obličeji jí stékala malá kapka plastového potu, zanechala po sobě ošklivou jizvu.

Ale panenka věděla, že musí vydržet. Dopotácela se východu a odtlačila dveře. Závan chladného vzduchu zpevnil její končetiny, ona ale přesto padla na kolena a vyčerpaně oddychovala.

Po chvíli se odplazila dál od dveří a potom ztratila vědomí. A tam ji našly dlouhé ruce Daniely. Dívka zvedla panenku a zadívala se na ni. Popálená, ale pořád krásná. Daniela si ji vzala a ubírala se k domovu.

Potkala svoji spolužačku ze základní školy s jejím malým bílým psíkem. Tereza byla vždycky panenkovsky krásná. Daniela se zadívala na panenku, na Terezu a znovu na Barbie.

"Vezmi si ji," podala jí panenku.

"To nemůžu, nepatří do mého příběhu, ty jsi ji našla," odpověděla.

Daniela se tedy vrátila k sobě domů a posadila panenku na židli.