Jsem intelektuální spratek aneb perly z mé sbírky

Nedávno jsem zjistila, že mnozí si až překvapivě berou k srdci výroky některých lidí. A pak z toho vznikají všelijaké nepříjemnosti. Tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o některé perly, co jsem v průběhu let nasbírala a na které jsem si vzpomněla. Některé pokusy vyvést mě z míry jsou vskutku dojemné.

Kluk: Špekoune!

Já: Ještě jednou mi tak řekneš a poleju tě čajem.

Kluk: Špekoune! *šplích*

Letní tábor, bylo mi asi dvanáct. Nakonec jsme museli vytírat spolu, ale do konce tábora jsem měla od podobných hlášek klid. Nutno dodat, že jsem nijak tlustá nebyla. Takže dámy - jestli do vás někdo hučí, že jste tlusté, a vaše BMI je v normě, kopněte ho, přetáhněte klackem, cokoliv, hlavně si to neberte k srdci, protože je to blbost a snaha kreténků na sebe upoutat pozornost!

Holka: Ty se tváříš, jako by ti to tady patřilo.

Další tábor, na zámečku Klokočov, o dva roky později. Prostě jsem ležela na posteli, četla si knížku a dotyčné už došla fantasie. Milé, ne? Na závěr po mně hodila nůžky a já jí je vrátila. Na rozdíl od ní jsem se však trefila. A opět jsem do konce tábora měla relativní klid.

Hraběnky matka: Je to intelektuální spratek. Stírá nás intelektuálníma kecama.

Co dodat. Prostě jsem se zastala kamarádky, která dostávala brutální čočku od matky, jak je špatná dcera. Neprávem. Je sice hezké tvrdit, že dětem by se takové věci říkat neměly, ale občas je místo teoretizování dobré i zasáhnout. Masivní letáková kampaň není nejlepším řešením.

Nejmenovaný: Jsi jako tvoje matka! A měla bys cvičit.

Tak na tuhle hlášku se ani nevyplatí reagovat. Pokud něco podobného uslyšíte, prostě se vztyčenou hlavou a vztyčeným prostředníčkem odejděte. Možná jste jako vaše matka, ale pokud se dotyčný zrovna nerozplývá nad vaší svíčkovou, nebyla to lichotka, ale snaha o nehezký útok. K poznámce o cvičení - viz kluk a čaj.

Děvče: Vyjadřuješ se vidlácky. Než promluvíš, měla bys dokázat, že máš něco v hlavě.

Proč? Nikomu nemusíte nic dokazovat, pokud od něj nechcete zvýšení platu nebo práci, případně nesedíte na lavici obžalovaných. Neustálé dokazování, že ho máte větší (vzdělání, samozřejmě :-) ), časem omrzí. Doporučuji nenechat se vyvést z míry a v rámci společenských norem dotyčného odkázat, kam patří.

Muž s pivem: Ty jsi spala v chytrárně, co?

Já: No, jasně, denně.

Muž s pivem: Odmocnina ze sto třiceti.

Musím přiznat, že tohle bylo trochu dada. Před několika měsíci jsem dotyčnému opravila jakýsi výpočet a on na to dodnes vzpomíná. Upřímně - není lepší zapomenout, kdy a kolikrát jste co před kým řekli špatně?

Závěrem bych vám chtěla popřát krásný den. A pokud se setkáte s někým, kdo se do vás bude snažit navážet, s úsměvem ho odkažte do patřičných mezí, udělejte si z něj legraci, ale hlavně ho neberte vážně. Nestojí to za to. Pak z toho vznikají všelijaké komplexy méněcennosti, poruchy příjmu potravy a podobné radosti. A každý nemá to štěstí, že za ním budu do blázince chodit já nebo někdo podobně okouzlující. :-)