Ereandil
Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.
***
Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.
***
Inteligence není choroba nakažlivá.
***
Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.
Článek Vlčí půlnoc
Komentáře k článku: Vlčí půlnoc
tricek: Tohle mi prostě nedá nereagovat. Hned z kraje, nechci se přidat na stranu věčně nadávajících negativistů, ale z tvého blogu mám pocit, že ti skutečně vše vychází a tvůj život je krásný a příjemný. Spoustu věcí jsi dosáhla jen svou silou, ale jistou roli v tom mají i podmínky ve kterých jsi vyrůstala (o nich nic nevím, tak snad se zde nedopouštím omylu) a i trochu štěstí. Ne každý má tolik vlastní síly, možnost zázemí, štěstí. Uvedu osobní příklad: rodiče se v mém dětství rozvedli, máma samoživitelka se zadlužila následkem čehož jsem neměl možnost dodělat školu a hybaj do práce. Ale! Shikata ga nai. Sice z toho nepropadám depresím a mám pocit doposud kvalitně tráveného života, ale občas mi to nedá a prostě si postěžuji. Tak bych prosil o trpělivost s námi příležitostnými negativisty. Občas prostě stojí za to zanadávat si, dostat to ze sebe, aby pak mohl člověk nastolit nějakou tu duševní rovnováhu. Co se chronických stěžovatelů týče, tak tam bych také zlomil hůl, není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř. Závěrem, snad pro odlehčení, bych si dovolil citovat jeden strip z Red Meat: \"Když jsem si jako malý kluk na něco stěžoval, máma mi vždycky říkala \"Buď rád, že nemáš obrnu, Earle.\" A pak jsem dostal obrnu. A to by jste koukali, jak jsem si pak stěžoval!\"
sayonara: Nejde o to, že bych nedokázala vyslechnout někoho, kdo má problém. Já ráda ostatní podpořím. Ale připadá mi nefér, že když se chci zase podělit o svou radost, je na mě koukáno jako na vraha. A když ne zrovna koukáno, cítím to docela zřetelně viset ve vzduchu.
Věř mi, že jsem to taky mohla několikrát zabalit a vybrat si lehčí cestu, taky se mě někteří lidé snažili stáhnout s sebou dolů, ale pokračovala jsem dál.
schyzofrenyk: Vzpomněl jsem si na Honzu Hrušeckého, loni brzy ráno před Toru Giga.
Já (ke všem): Dobré ráno vespolek! 
Honza: (rezignovaně, unaveně) Běž do prdele!
Brblali i ostatní. Musel jsem se zasmát. Myslím, že nakonec jsem jim energickým pozdravem den vylepšil, i když to nepřipustili.
Na pozdravu ale není co závidět, nejvýš tu energii a dobrou náladu, které jsou přechodné. S prací a rodinou je to trochu jinak. V rámci zachování si duševního zdraví se v tomhle směru mezi Čechy holt příliš otvírat nejde. Nevěřím ale, že bys nenašla nikoho, kdo by se tě rád poslechl.
schyzofrenyk: Víš, co mi hned první věta rytmem a zvukomalbou připomněla?
http://navarova.cz/bolero.php
A další kousky vidím v náznaku jinde. Třeba v názvu článku. Téměř jistě náhodná a nezamýšlená souvislost, ale pobavila mě. Takhle vznikají konspirační teorie.
„Stejně nikdo nenajde odvahu k tomu, aby se ke mně přiblížil, …“ No dovol! Málem bych se urazil… Beru to jako hyperbolu. Ale bacha na vlastně negativismus. ;-P
Jaká šaškárna tě k čemu nutí? Síť všeobecného blaha? Nechytám se. Lidi nejsou stroje. Nevíš, jak zareagují, nemůžeš čekat okamžitou odezvu, vděk, ovace, či jen vrácení vložené energie. Někdy tě překvapí příjemně, jindy nepříjemně, někdy tvoje konání opravdu nemá dopad. Co mezi lidi pustíš, to se ti může vrátit po delším čase a z úplně jiné strany. Jen nebuď netrpělivá a čekej spíš málo. Čerpej dobrý pocit ze sebe, ne z reakcí okolí. Asi se opakuju…
Myslím, že vytahovat prezidenta se hodí. S tím jako voliči můžeme něco dělat, a nemusí to být zrovna radikální řešení po tvém způsobu. Potěšilo by mě ale, kdyby debaty o kundě nezastínily jiná a podstatnější témata kolem toho vogona. Rozesmutnil mě záznam 17. listopadu z Albertova, kdy dav přes samé pískání na prezidenta nenechal mluvit ani rektora UK. Krystalická nepříčetnost – ostatně stejně jako samotné zvolení Zemana prezidentem. Víš, jak málo mě láká zahraničí; při těchhle příležitostech mám myšlenky na emigraci. Pak si ale řeknu, že tohle jednou přestane, lidem někdo tu demokracii pořádně vysvětlí a všechno bude sluníčkové. A proč bych to neměl být já?
sayonara: Jsem ráda, že jsi odhalil výše zmíněnou hyperbolu.
Když si někdo postěžuje jednou, dvakrát, ok, beru to. Ale konstantní proud stěžování si je něco, u čeho být nechci. Co ti lidé chtějí, když si stěžují pořád? Dobré rady evidentně ne.
S dolíváním energie je problém. Když je někdo negativní černá díra, můžeš do něj nalít nekonečné množství energie a vždycky se budeš cítit akorát vyčerpaně. Když strávím nějaký čas se Sorellinou (nebo s někým jiným mně milým), taky zdrbnem, co je blbě, ale taky probereme něco dobrého a cítímě se (doufám že obě) povznesené na duchu.
Ohledně vogona - nedávno jsem četla článek jednoho psychologa, který poukázal na smutný fakt - vrchol IQ Gaussovky se nachází na stovce, což není samo o sobě žádný zázrak. A půlka lidí se nachází na té špatné straně. Takže nevím nevím, jak moc úspěšné bude vysvětlování demokracie.
schyzofrenyk: Konstantní proud stěžování je potřeba ignorovat, nebo se mu vyhnout. Článek byl napsaný, jak kdyby nebylo úniku, jako by ses vyskytovala _jenom_ ve špatné společnosti. Změna společnosti za lepší/vhodnější je podle mě jediné řešení. Podstatu člověka může změnit jenom on sám.
S dolíváním energie je problém jen tehdy, když máš energie velmi omezené zásoby nebo vedle černé díry vysedáváš zbytečně dlouho. Nikdy nevíš, kdo je černá díra a kdo jenom zrovna teď potřebuje nakopnout. Trocha energie sem, trocha tam, ono se někde semínko ujme.
Myslím, že princip demokracie není intelektuálně tak náročný, aby ho i podprůměrně inteligentní člověk nezvládl pojmout.
Když už připustím, že IQ smysluplně měří nějaký aspekt inteligence… Všimni si, že IQ není žádné absolutní číslo. Vyhlídky nejsou až tak špatné, přečti si o Flynnově efektu.
http://en.wikipedia.org/wiki/Flynn_effect
tlapka: Je v tom kus pravdy. Stejně jako v tom, že občas má člověk všeho opravdu plnou zádel. 
Za sebe musím přiznat, že teď na té negativistické vlně jedu taky. Tenhle rok je od začátku divný a zraňuje na citlivých místech. Takže teď, ke konci roku, už jsem opravdu s nervy v kýblu. Ale už se objevuje i optimismus - za čtyři týdny tenhle pošahaný rok skončí a bude líp!
Doufám... 
sayonara: Prý podle čínského horoskopu má tenhle rok prověřit, jak je co stabilní a funkční. Ne že bych tomu moc věřila, ale jestli díky tomu budou po Novém roce ostatní v pohodě, proč ne. Přeju hodně štěstí!