Bílého vlka stín - 28. 1. 2015

Úspěšně unikám té lednové chorobě, co nade mnou už nějakou dobu visí, i když jsem dneska musela zatáhnout jednu přednášku a jít si lehnout. Ale díky kočičímu drápu, maximální porci kari, co se dalo sníst, a mojí tvrdohlavosti jsem ještě stále relativně v pohodě. A dokonce si pamatuju i některé ze svých snů. Ten dnešní byl zvlášť povedený. Enjoy!

Byl krásný den. Slunce prosvětlovalo nepříliš velkou zahradu a ještě víc rozjasňovalo mladé listy stromů. Daniela zápasila se sekačkou na trávu a snažila se ji vytlačit z přístřešku. Richard, který zůstal v pracovně, ji totiž poprosil, jestli by se mohla o sekání trávy postarat. Nijak zvlášť jí to nevadilo, i když to byla práce pro zahradníka a ona sama nikdy předtím trávu nesekala. Chtěla však také co nejvíc oddálit ten okamžik, kdy bude muset odejít. Pokaždé se bála, že odchází navždy, že se už nikdy nebude moci vrátit.

Vrčící stroj byl občas dosti neovladatelný, Daniela si však na jeho vrtochy rychle zvykla a obratně se vyhýbala všem nástrahám, které zahrada skýtala. Dokonce ji to začalo i bavit. Dojela k poslednímu ostrůvku trávy, několikrát jej přejela a sekačku vypnula. A co teď? Nechtělo se jí pryč. Mohla by vymyslet něco neodkladného a počkat tak, až pojede i Richard, aby mohla jet s ním. Ten Danielin problém vyřešil za ní. Přistoupil k ní a pochválil ji.

"Můžeš prosím ještě zalít tetry? Voda je v potůčku, a když budeš mít štěstí, přinese ti ji bílý vlk."

Danielu ani nenapadlo přemýšlet nad tím, co to jsou tetry. Ve světě, v kterém žila, to vždy byly květiny a ona neměla důvod pochybovat o tom, že by tomu někdy bylo jinak. O čem však měla velké pochybnosti, byl vlk, o kterém Richard mluvil. Přesto se však vydala k potůčku, který bublal několik desítek metrů od domu. Poklekla a zadívala se ke skupině stromů a keřů, jestli uvidí vlka. Byla by ho i zavolala, ale nevěděla jak.

Udivilo ji, když spatřila divoké oči bázlivého zvířete. Vzal do tlamy malý kbelík, ponořil jej do vody a pomalu ho postavil před Danielu. Dotknul se jí čenichem a dívku zaplavila vlna klidu. Vlk před ní ještě nějakou chvíli stál, jemný vítr si pohrával s jeho hustou bílou srstí a on na ni upřeně hleděl. Bílý vlk...