Co je horší než rakovina?

Dnes jsem prodělala další setkání s otravnými příslušníky mého živočišného druhu. Elfové totiž ještě nemají svou vlastní oficiální čeleď.

Hlad a touha po nějaké akci mne vyhnaly z mé temné kolejní nory, vydala jsem se tedy do posilky, abych se trochu protáhla, a do Tesca, abych něco nalovila. Ještě se ke mně přidal Tom Palec, kterému tímto děkuji za zpříjemnění odpoledne. A protože jsem byla řádně zkvantovaná a měla jsem dobrou náladu z posilovny, ani jsem nehýřila nějakým zvlášť vysokým počtem sarkastických nakupovacích hlášek.

No, a jak tak lovíme a povídáme, mou přítomnost zaregistruje jakési individuum vzhledu nereprezentativního, vystupování nepromyšleného. Že prý jestli nechci přispět na děti s chemoterapií.

Ereandil: "Ne, děkuji." Myslela jsem si, že mé běžné zdvořilé odmítnutí bude stačit.

Neznámý: "To jako opravdu nepřispějete?" Kolik druhů slova NE sakra znáš?

Ereandil: "Ne, já při pomoci světu dávám přednost jiným způsobům." Proč se s ním ještě vlastně bavím?

Neznámý: "Ale výrobky z naší chráněné dílny jsou..." Oh, přírodo...

Ereandil, již lehce vyvedená z míry: "Podívejte se, já nepochybuju o tom, že máte ty nejlepší úmysly, ale opravdu o vaše služby nemám zájem." Nestačilo by prostě zavolat na celé Tesco, že o jeho sexuální služby nestojím?

Neznámý: "A to nepřispějete ani na děti po chemoterapii? Vždyť co je horšího než rakovina?" Ty vole, on mě normálně vydírá!

Ereandil: "Já nevím... Třeba dvě rakoviny?" Ani nevím, co mě to napadlo, plácla jsem prostě první věc, která mě napadla.

Neznámý: "Eeee." No, to jsme se dostali daleko...

Ereandil, rozhodnutá sdělit mu názor na jeho styl komunikace: "Podívejte se, mně se opravdu nelíbí váš styl komunikace a už vůbec se mi nelíbí, jak mě tady citově vydíráte. Ocenila bych, kdybyste přestal." Joho, podařilo se mi doposud nepoužít jediný vulgarismus. Asi se dám na diplomacii.

Neznámý: "Ale já vás nevydírám, kdybyste řekla ne, tak vám dám pokoj!" To... Jako... Fakt?!

Ereandil: "To mi chcete říct, že ne, děkuji není dostatečné odmítnutí?" Dělá si ze mě prdel?

Neznámý: "..." Jo, už jsem zapomněla, co říkal, něco blekotal, ale už jsem neměla sílu na to se s ním dál bavit.

No, uklidnila jsem se. Ale opravdu nemám ráda lidi, co po mně něco chtějí a po mém odmítnutí se mi snaží vnutit názor, že jsem bezcitná svině. Už za takovou podpásovku, navíc ještě na ulici, ode mě nic nedostanou. Maximálně zveřejním jejich projev tady, abyste se mohli inspirovat, jak na podobné burany.

Ale dnešek je pěkný den. Směje se na mne lahev Merlotu, popovídali jsme si s Tomem, nezbláznila jsem se, dokážu otevřít skripta z kvantovky... A navíc jsem po dlouhé době neměla problém s vymýšlením názvu článku. :-)

Hezký večer, milí přátelé, čtenáři, obdivovatelé, stalkeři a náhodní kolemjdoucí!