Poetické chvilky s elfím společenstvem

Zdá se mi, že zde prořídly reporty o dvojčatech, a to je chyba! A jelikož miláčkové právě spí, rozhodla jsem se tuto hanebnost napravit a sepsat několik vtipných historek. Nebo aspoň historek, které by někomu hodně opilému mohly připadat vtipné. Whatever. Smiřte se s tím, že jakožto matka své děti považuj za velmi vtipné a veskrze dokonalé bytosti.

Tenhle článek bych chtěla věnovat kromě mého milovaného čtenářstva a stalkerstva také Vlčici, aby nepropadala beznaději, protože spánková deprivace působí blahodárně na mazání bezesných nocí z paměti, takže co není zapsáno, upadá v zapomnění.

Viki vědcem

Viktorka je roztomilá holčička. Vnímavá, zkoumavá a svá. Ráda páchá všemožné násilí na svém okolí. Jednou mě praštila plastovou želvou do hlavy, načež jsem jí oznámila "au" a želvu zahodila do rohu. Viki se na mě vyčítavě zahleděla a pro želvu si došla, aby se následně několikrát udeřila do hlavy vlastní. Možná v ten okamžik odhalila nějakou zásadní skutečnost, protože už mě několik hodin do hlavy ničím nepraštila.

Miminkovská konspirace

Občas nechávám elfí hře volný průběh, aby si ode mě děti odpočaly a aby se taky kamarádily spolu. Když jsou tomu hvězdy nakloněny, hrají si spolu moc hezky a já můžu dělat něco do práce. Ani neřeším ticho, pokud netrvá déle než patnáct minut. Dneska se z pokoje ozýval bujarý smích. Chvíli jsem jen tak poslouchala, protože jsem nechtěla rušit, pak jsem se odvážila nakouknout. Doriánek seděl v krabici hraček a Viki vedle. Hodila k Daníkovi do krabice kostku ze stavebnice a oba se rozřehtali. Poté se na mě podívali a zatvářili se tak nevinně, že mi v tu chvíli bylo všechno jasné. Jejich pohled zcela zřetelně sděloval, že jako první ovládnou televizi Hovna Nova, pomocí ní zombifikují obyvatelstvo, které pak použijí k obsazení Rakouska, z něhož potom povedou výpady do celé Evropy.

Daník není alfa

Prďolům dopřávám občas i společenský život. Jednou jsme se vypravili za mou kamarádkou spisovatelkou (pokud jste svým dětem ještě nepořídili její knížku, doporučuji napravit), která má o tři měsíce staršího syna Daniela. Po příchodu k Míše jsem elfíky vypustila a jala se oprašovat svou zarezlou slovní zásobu a děti si zatím hrály. Viktorka vyzvala Daniela k nějaké té miminkovské mocenské hře a po chvilce bylo jasné, že jsou oba stejní generálové, což se Viki rozhodla akceptovat, a společně se proháněli po pokoji. Doriánek je z povzdálí sledoval a hrál si s nějakou krabicí, velmi nadšený, že tentokrát má konečně klid a může se věnovat své badatelské činnosti.

Doriánek hudebníkem

I když Doriánek je v oboru obsazování hierarchie mezi dětmi spíše opatrnější, kompenzuje si to dobýváním srdí dospělých.

Jednou v kině se mu podařilo vyžebrat jídlo od cizí maminky, což považuji za celkem značný úspěch vzhledem k tomu, že já osobně bych se asi zdráhala krmit dítě, o kterém ani nevím, z kterého temného koutu kina se vynořilo. Teď, když už umí docela spolehlivě stát a vydrží tak třeba i minutu, ke své performance přidal i hudební vystoupení. Suverénně se postavil, vzal do pusy harmoniku a vystřihl asi minutové sólo, přičemž se tvářil jako rozverný umělec, který čeká na déšť bankovek. Ten kluk má budoucnost.

Jednou nějakou pihu vyrve

Viki už od chvíle, kdy zjistila, k čemu slouží pinzetový úchop, jeví vyloženě lásku k chirurchickým oborům. Nejprve se pokoušela o extrakci zubů komukoliv, kdo se naskytl v blízkosti, její největší vášní jsou ovšem pihy. Vždy, když se mazlíme, neopomene mi rozhrnout výtřih, vyhledat moje oblíbené mateřské znaménko a řádné jím zalomcovat v naději, že se podaří jí ho konečně vyrvat a schovat si ho do své tajné skrýše, kde skladuje dudlíky, ponožky a důležité doklady. Cítím tady doktorku!

Moje tofu tvoje tofu

Z vyprávění mamky jsem usoudila, že Viki je po mně, co se týká jídla. Já jsem jako malá prý milovala růžičkové kapusty a podobné zvrhlosti a nebylo možné mě přinutit k pozření čehokoliv, co jsem nechtěla. Prý už ve věku dvou let jsem držela protestní hladovku, dokud jsem nedostala svůj milovaný chleba s máslem. No, a Viki dělá to samé. Nemám koule na to, abych ji nechala celý den o hladu, takže když drží svou mléčnou hladovku (tj. nejí nic kromě mléka), jen se snažím jí do mléka propašovat potřebné vitamíny a minerály, abych je dorovnala do požadovaného denního limitu, a kousky chleba jí občas máčím v oleji z mořských řas, protože když neví, že s chlebem se něco stalo, sní ho bez problémů. Co je ale opravdu její nejmilejší pochoutkou, je moje tofu. Ani nezáleží na tom, jestli je s kari, na kmíně s houbami nebo jen tak se zeleninou, důležité je, že je moje a že je to tofu. Jakmile zavětří, přiběhne ke mně a tváří se jak Simon's cat. Začne mě bouchat do nohy a prohlašovat "am" nebo "ham", což je neklamný signál toho, že má milá holčička otevřela svou bezednou tofu propast a je připravena k tomu, abych jí složila oběť. Nevím, proč právě tofu, ale po ničem jiném prostě tak vášnivě nejde.

Tak to by bylo pro dnešek vše. Fotky budou.