Mám hudebně založené mimísky.
Odmalička jsem je týrala všemi možnými zvukovými projevy včetně zpěvu, hry na flétnu, na kytaru a pokusů o naučení se na klavír. Podlehli brzy. Doriánek dokonce velmi brzy, už ve třech měsících, kdy jsem ho držela na klíně a hrála mu na flétnu, zavile vyl a snažil se mi sdělit, že bude poslouchat, uklízet po sobě špinavé prádlo a nádobí, utírat kapičky na záchodě, umývat po sobě umyvadlo a vůbec všechny ty strašné věci, co rodičovstvo po svém potomstvu chce.
Oba zřejmě také záhy pochopili, že naučí-li se vládnout mučicími nástroji, stanou se pak ve školce velkými šéfy a ostatní spratečkové jim budou odevzdávat kapesné, takže se už v kojeneckém věku naučili foukat do flétny, čímž si získávají respekt a obdiv náhodných kolemjdoucích.
Doriánek se rovněž baví hraním na foukací harmoniku. A oba vesele mlátí do tamburínek, vyluzují zvuky na kytaru a mlátí do kláves klavíru, co jim síly stačí. Zkrátka se vrhají na vše, co by mohlo potenciálně vyluzovat nějaké zajímavé zvuky.
Jsou to miláčkové. Kdyby mi náhodou přestala jít práce, vrazím jim do rukou nějaký nástroj a půjdeme žebrat vydělávat na ulici.
Sorellině vřelé díky za skvělé fotky.
