Kolektivní šikana

Vždycky jsem si říkala, že mít bratra dvojče musí být skvělé.

Tak jsem tu radost dopřála aspoň svým dětem. Jak se elfíčata začala nějak pořádně hýbat, začalo se u nich i projevovat nějaké elementární parťáctví.

A včera jsme byli na hřišti, kde si děti hrály, tak jsem jim do toho nechtěla zasahovat a jen jsem je z povzdálí sledovala. Je to totiž velká legrace, v kolektivu jsou ještě víc cute než o samotě. Tak si to Doriánek namířil k asi čtyřletému chlapečkovi, který tam měl nějaká autíčka. Zálibně pozoroval chvilku chlapce, chvilku jeho vozový park. Nebožák vycítil nebezpečí, tak začal všechna auta schovávat za sebe a pod sebe, ovšem netušil, že zezadu se k němu blíží Viktorka. Jedno z aut bylo záhy ukořistěno.

Já jsem se zmohla akorát na záchvat smíchu. V tu chvíli mi totiž nebylo jasné, jestli jim mám vynadat za tak promyšlenou šikanu, anebo pochválit za excelentní týmovou spolupráci.

Pak si tedy chlapeček zavolal maminku, protože se mých zlotřilých batolat bál, která mu vysvětlila, že chlapeček (Doriánek) mu auto určitě vrátí.

Abyste tomu rozuměli, tak to není tak, že bych děti nabádala k šikaně nebo je v tom nějak podporovala, ale mám teorii, že potyčky bez násilí si děti mezi sebou mají vyřešit samy. A navíc je sranda to pozorovat. Takže tak.

Prostě mějte dvojčata, je to legrace.