Zjišťuji, že poslední dobou píšu články akorát o dětech. Aby také ne, ničemu jinému se teď moc nevěnuji, do školy a do práce udělám sem tam nějaký kousek něčeho, ale to není nic, o čem by bylo zajímavé psát, a hluboké úvahy zase vyžadují k sesumírování myšlenek trochu víc vína a času, než si dopřávám. A vůbec, vy byste taky byli celí nadšení, kdybyste si najednou pořídili super babu a chlapa, pod jejichž úsměvy dokáže roztát ve tři ráno i ten největší cynik.

Mé dvouhlavé smečce je dneska šest měsíců, každé hlavě tři.

Aneb jak nezapomenout.

 Holahej po dlouhé době!

A sranda může začít.