Tříměsíční elfata

Mé dvouhlavé smečce je dneska šest měsíců, každé hlavě tři.

Když jsem jim to říkala, nijak zvlášť odvázaní z toho nebyli. Viki zrovna spala a akorát zachrčela, Dorísek reagoval na informaci o svých narozeninách tím, že se pokusil nacpat si pěstičku do pusy a potom onu zmíněnou končetinu, řádně oslizlou, nabídl k ochutnání mně. Nedala jsem si. Nevím, jestli jsem něco nepodcenila. Jestli to nebylo gesto věčného elfího přátelství.

Jo, to až budou vědět, k čemu slouží objektiv, to budou z narozenin jinak nadšení!

Teď oba spokojeně funí a oddychují v postýlce, jsou hodní. Vždycky se nějak dohodneme a nechají mi přiměřený čas k zevlení na Internetu. Když jsem se chystala na finanční úřad, udatně se rozeřvali, čímž mi poskytli záminku, proč na tak kouzelném místě nemůžu strávit víc než třicet vteřin. Neradi podáváte daňové přiznání? Pořiďte si dvojčata!

Elfí psychomotorický vývoj se pohybuje přibližně tam, kde byl v době psaní posledního článku, akorát si už začínají decentně hmatat rukou na ruku. A rostou, Sunar a další mléka v nich mizí, přibírají tak, že asi budu muset začít posilovat i jinak než jejich zvedáním, a vůbec, jsou skvělí. Mluví miminkovsky, agua a auaheuhej a íííííaaa jsou jejich oblíbené výrazy. Daneček to občas proloží nějakým chrochtnutím, až mám podezření, že tajně studuje dutch. Viki nedávno prohlásila houva, což je skoro hovno. Myslím, že to byl tajný pozdrav pro tetičku Sorellinu, která si brousí zuby na to, že až rozšíří po Kypru dostatečné množství míru a lásky, vrhne se na vylepšování slovníku mých elfat.

Spánek setrvalý. Nevyspím se, ale elfíci mi za to stojí. Ze všech humanoidů, kvůli kterým jsem nemohla usnout, jsou tohle ti nejmilejší, tak co. Když si je rozmazlím dobrou společností v hodinách psa a vlka, třeba se mnou pak budou jezdit rádi na dovolenou a popíjet víno a nebudu jim připadat jako trapný exemplář rodiče.

Říkala jsem si, že bych sem jako správná matka na mateřské dovolené hodila fotku nějakého toho blitíčka nebo pořádné káko, ale nakonec se mi vás sželelo, takže jsem vybrala čtrnáct dní staré úsměvy. Teď se mi je nechce budit, když tak hezky usnuli, protože jak známo, kdo probudí dítě, skončí v guláši, když ho zase neuspí!

Slečna Viktorie: A tebe, milý návštěvníku, taky sežeru!

Obě jsou to sluníčka. Tlemí se na mě, i když jim vykládám o morbidních nebo smutných věcech. Buď jsou tak punk, anebo mi chtějí vylepšit náladu.

Pan Daniel Dorian: Sluníčko!