Možná jste se také setkali s takovým tím hrozně bizarním videem, kde se nějaké afektované dámy omlouvají mužům, co jako všechno zlé ženy mužům udělaly. Ani mě to neminulo. Přiznám se, že jsem na to hleděla až do konce zejména z toho důvodu, že jsem pořád čekala, kdy se dozvím, že se jedná o tvorbu začínajícího recesistického spolku a na závěr tam budou hrát Rammstein.

Tak. Plním další bod ze svého 101 seznamu, a to konkrétně přikoupení vedlejšího bytu, aby dětičky mohly mít pak každý vlastní pokojík a nemusely brzy prchat někam pryč. Vzhledem k tomu, že jsem ale na rodičovské a prostorová krize naší malé rodinky ještě nenastala, rozhodli jsme se zatím byt pronajímat. Tedy, ještě se k tomu musí teď vyjádřit katastr, takže definitivní hurá si můžu zakřičet až tak za měsíc.

Sdělila společnost Home Credit k vypovězení smlouvy o partnerství s Karlovou univerzitou.

Posledních několik dní je divných. Nejsou tak úplně pozitivní, protože - upřímně - řada věcí by se dala vylepšit, ale pokaždé se mi povede to nějak otočit. Prostě můj procesor patrně vyhodnotil, že blbá nálada by mi spíš neprospěla, než prospěla, a tak se činí. Hodný chlapec.

Dneska jsem mluvila se Sorellinou a ona si postěžovala, že na blog poslední dobou přidávám až příliš mnoho zaheslovaných článků.

Včera jsem měla svou poslední hodinu z kurzu akvarelvové ilustrace. Bylo to smutné, protože to bylo místo, kde jsem posledních devět nedělních večerů nechala plynout všechny svoje myšlenky vedle mě a soustředila se jen na malování. Tak to tady chci stručně shrnout a pochlubit se svými výtvory.

Dřív než na mě budete volat sociálku, policii, Vlastu Plamínka nebo kohokoliv jiného, musím vás ubezpečit, že opravdu nechci zabít má elfíčata. Chci se tady zabývat způsoby, jak zabíjet své fiktivní děti - tedy postavy ve vašich knihách či povídkách. Možná si říkáte, že opět prokrastinuju, a máte pravdu! Tak si tu mou prokrastinaci také užijte.

Někdo mi kdysi říkal, že vydat knihu je jako porodit dítě. A to bych nebyla já, abych této myšlence nevěnovala jedno ze svých sprchových intelektuálních okének. Ve sprše se totiž dějí věci. Povídám si tam s reálnými lidmi, kterým se mi nepodařilo říct vše, co jsem chtěla, stejně jako si přehrávám scénky se svými oblíbenými postavami nereálnými. A taky přemýšlím. Hodně přemýšlím. Například o tom, jestli slovo žebrák má něco společného s mou domněnkou, že žebrákům jsou občas vidět žebra. Jestli štítit se vzniklo ze slova štít. A dnes to padlo na onen výše zmíněný výrok.

Abyste měli aktuální info o tom, co se děje s mými pohádkami, pokud nemáte Facebook, stručně vám to shrnu.

Když jsme se Sorellinou byly v Římě (ano, článek se chystá!), zastihla nás zpráva o požáru Notre Dame.