Možná by se mohlo zdá, že v předvečer hýřivosti a bezmyšlenkovitého požívání alkoholu chci stvořit myšlenku, která bude nějakým  způsobrm reflektovat nechuť k tomuto svátku konzumu.

V předvečer vánoční mě napadlo, jak lidé pojímají strašně špatně koncept víry.

Už vám někdy elfové ve vaší hlavě vyhrožovali, že když si na ně neuděláte čas, začnou vám blokovat RAM, takže stejně nic neuděláte?

Jsem tady zase s dalším speciálem. Bude o něco méně kryptický než Bureau speciál, a mnohem zábavnější! Voilà zařizovací speciál, přesně to, co chcete číst před Vánoci.

Před letními prázdninami, když jsem si říkala, že do doučování se mi už moc nechce, jsem udělala ještě jednu výjimku. Začala jsem doučovat jednoho osmáka, který propadal.

Některé dny jsou takové nenápadné. Nic se neděje, začnou, skončí a ani si toho nevšimnete. Ale některé dny jsou zase ohromně husté. Třeba jako ten dnešní.

Sedím na posteli v hotelovém pokoji a vzpamatovávám se za kytarových libozvuků jakési severské skupiny jménem Vàli. Vzpamatovávám se z šoku, že jsem absolvovala další přednášku, při které jsem stála na té méně obvyklé straně přednáškových sálů. Totiž na místě, kde se čas jaksi deformuje a prodlužuje, jako kdyby došlo k zásadnímu narušení časoprostorové kontinuity.

Jak ironické a jak se to jenom mohlo stát?

Nějaký dobrovolník?

Právě jsem si uvědomila, že názvy měsíců jsou divné. Nelogické. Anebo mi uniká nějaká zásadní dějepisná souvislost.