Ereandil potřebuje sekretářku!

Nějaký dobrovolník?

Ale vážně. Už to se mnou začíná být kritické. Ne že bych si nezvládla uvařit své ranní, dopolední a poobědové café. Tak daleko mé zoufalství nesahá. Nicméně, i když je můj diář krásný a reprezentativní, jak by každý diář měl být, jaksi za mnou nechodí a nepřipomíná mi, kde mám být a co jsem komu slíbila.

Povedla se mi fakt blbá věc. Kolegyně z matfyzu mě vytrvale zve na jógu. A já se tam opravdu chci podívat, protože prostě věda si vybírá svou daň, a jelikož ještě nikdo nevynalezl způsob, jak můj mozek nacpat do nezničitelného, odolného, krásného a dokonalého těla se spoustou cool nanotechnologií, které bude co do nesmrtelnosti a elegance ještě dokonalejší kopií těla krásného elfa, musím trochu vyvážit fakt, že jsem vědeckou krysou.

Takže jsem se rozhodla, že se v sobotu zúčastním seminář. Vydala jsem se na Smíchov a po chvíli hledání jsem našla onu budovu Sokola. Několikrát mačkám zvonek. Nic. Rozhodla jsem se tedy budovu obejít a najít alternativní řešení. Dostala jsem se do jakéhosi dvora nevalného vzezření. Překročila jsem promáčenou zlatou kabelku ležící v jírovcovém listí a příliš nezkoumala další podezřelé objekty, které se válely opodál. Smíchov. Nicméně vchod jsem nenašla.

Vrátila jsem se tedy k hlavnímu vchodu a vyzkoušela všechny další zvonky kromě toho, kde bylo napsáno Starosta. Bingo. Otevřela mi účetní, která si tam asi byla v sobotu zahrát pasiáns. Nic o józe nevěděla. Nic nevěděla o mé kolegyni.

Merde!

Později jsem to zjistila. Spletla jsem se o týden. Tím horším směrem - seminář jsem prošvihla. A teď nevím, jestli mě má milá kolegyně ještě na něco pozve.

Tak jsem šla aspoň do školy, abych nejela do Prahy zbytečně. Naměřila jsem hromadu spekter a ještě jsem navíc zjistila, že nejsem jediný šílenec, který chodí do školy v sobotu.

Takže... Kdo mi bude dělat sekretářku?

Mám totiž nepříjemný pocit, že jsem v sobotu měla někde být. Nikdo se po mně ale nesháněl...