Strávila jsem kus víkendu s kamarády na polských drogách.

Víte, co se dá dělat, když v Praze zuří horko? Jet si užít horko ve Vídni a zajet si na konferenci. Yay!

Jste-li připraveni se trochu (trochu víc) odpoutat od představy, že příběh a forma pohádek musí být s časem konstantní neboli neměnné, mohl by se vám tenhle film opravdu líbit.

Nedávno jsem opět absolvovala setkání se zapamatovatelnými obyvateli hlavního města. Musím říct, že to bylo víc než poetické a opravdu velmi příjemně divné.

Aloha a todos!

Udělala jsem výjimku a pro inspiraci ke krátké creepy povídce jsem použila jiný sen než můj. A neřeknu, čí byl, dotyčný majitel se pozná sám. :-)

Nestíhám. Ale nestíhám dobrým způsobem. Mám rozmyšlené asi dva články, které chci během týdne sepsat, abych neztratila některé z nápadů, ale ještě nenadešel jejich čas. O jeden nápad jsem už dokonce přišla. No nic, třeba se vrátí. Ale nějak zvlášť mi to nevadí. Jo, teď se právě vrátil, takže všechno je zase na svém místě.

Protože svůj projet 101/1001 beru ohromně vážně, zvlášť body osm a deset, tak poté, co jsem obdržela smlouvu na dobu neurčitou (což dle slov mého šéfa znamená nadosmrti a já s tím nemám problém), jsem si řekla, že by bylo dobré pohnout s desítkou. Nezávisle na sobě jsme s Tomem oba objevili

Tahle knížka je sice útlá, ale to neznamená, že by snad obsahovala méně mouder.

Jednou jsem slyšela vskutku neobvyklou nadávku. Že je někdo hnusný jak cesta do práce. Opravdu nevím, jestli dotyčný vybíral vajgly z pisoáru holou rukou a pak ještě zkoušel, které by se daly recyklovat, ale obrat jsem si zapamatovala. A řekla jsem si, že se s vámi podělím o strasti a radosti mého zapojení do pracovního procesu.