ICAVS 8 ve Vídni

Víte, co se dá dělat, když v Praze zuří horko? Jet si užít horko ve Vídni a zajet si na konferenci. Yay!

Myslela jsem si, že kvadruplexové setkání v Bordeaux nic trumfnout nemůže, teď jsem ale opravdu na vážkách. ICAVS je opravdu prestižní konference a má hromadu sponzorů, takže o aktivity a rozmazlování ze všech stran není nouze. A vědecký program byl taky zajímavý.

Neděle 12. 7. 2015

Na poslední chvíli jsem se kolem šesté ráno vrátila pro poster a využila tak časovou rezervu, kterou jsem měla. A ještě jsem si stihla koupit latté s karamelem. Dojela jsem po čtyřech hodinách do Vídně a po chvilce bloudění jsem se dostala do hotelu, posléze i na technickou Universität, kde se konference konala. Zapsala jsem se na workshop Thermo Scientific, jelikož jsou to v podstatě kolegové, a dobře jsem udělala. Postarali se o hladinku našeho kofeinu v krvi a dověděla jsem se spoustu zajímavých věcí.

A taky, nebudu lhát, chtěla jsem se podívat, jak prodávají profíci.

Večer nás ještě Bruker, jeden ze sponzorů, pozval na welcome mixer, kde jsme se napájeli vínem a seznamovali.

Pondělí 13. 7. 2015

V pondělí začal vědecký program, což znamená přednášky a postery. Běžely vždycky čtyři sekce paralelně, takže jsem občas měla problém, že jsem se chtěla rozdvojit, občas se mi zase nechtělo ani na jednu.

Když jsem byla saturovaná informacemi a můj mozek prohlásil, že vědy bylo dosti, rozhodla jsem se zajít do Freudova muzea. Je v jeho bývalém bytě, má tam i svůj známý gauč a část sbírky archeologických předmětů. Tím, jaký byl sběratel, mi připomněl trochu taťku, tak jsem zvědavá, jestli taky vyrobí nějaký převrat moderní psychiatrie.

Pak jsem si ještě zašla na italskou zmrzlinu, odmítla pozvání na rande od Dominikánce, který ji prodával, a prošla jsem se po městě.

Úterý 14. 7. 2015

Vědu komentovat nebudu, jenom u nevědeckého programu se zastavím. Měla jsem poster, u kterého jsem si docela dobře popovídala.

Večer nás další ze sponzorů, Shimazu, pozval na young scientist event. Byla to v podstatě pařba v kostele, který byl nasvícený modročerveně. Protože jsme ale předtím byli ve složení česko-francouzsko-rakouském na večeři, neměla jsem čas si odložit věci. A víte, jak se mi podařilo získat VIP odkládací místo střežené jedním ze sekuriťáků? Protože jsem Nikonista! Hoch viděl mého miláška a říkal, že když mám Nikona, věci mi pohlídá.

Taky se mě pak snažil někam vytáhnout, ale podařilo se mi ho odmítnout relativně slušně. Už mi to odmítání začíná jít.

Vrátila jsem se skoro jako Popelka, v prvním distriktu není tak složité se orientovat, takže jsem hotel bez problémů našla.

Středa 15. 7. 2015

Ve středu jsme šli na výlet. Původně jsem si vybrala procházku starou Vídní, ale na poslední chvíli jsem to změnila na hudební Vídeň. A dobře jsem udělala. Nakonec jsme šli do hudebního domu, což je interaktivní muzeum, kde si mimo jiné můžete vyzkoušet dirigovat Vídeňskou filharmonii. Ale měli jsme na to moc málo času. Začátek další vědecké pařby se blížil.

Tak jsme se tedy nechali odvézt na "heurigen" do distriktu 19, což je nějaká tradiční vinná akce. Takže tam byly hromady jídla - kuřecí, uzené vepřové, smažené květáky, brambory, zelenina, dobré bílé víno, myslím, že nějaký Veltlín, a hory výborných zákusků.

Čtvrtek 16. 7. 2015

Den poté byla na programu fancy večeře ve formálním oblečení. Jako obvykle jsem na ni nešla, protože se nedá platit z grantu, ale poprvé mi to vzhledem k ostatnímu programu nevadilo. I když black tie akce jsou opravdu hezké, byla tam i ukázka opery a k jídlu hrály smyčce, taky jsem si večer užila. Zašli jsme si s ostatními na Sachertorte a vídeňskou mélange.

Ostatní se pak odpojili, protože museli spát (haha, spát ve Vídni před desátou, to je fakt nápad), a já jsem se toulala po městě. Došla jsem až ke kostelu sv. Petra, kde zrovna začínal varhanní koncert, tak jsem si řekla, proč ne.

Pak jsem se ještě chvíli toulala, fotila město a náhodné lidi a bylo to fajn.

Pátek 17. 7. 2015

Každá sranda musí jednou skončit, a tak i ICAVS skončil. Další ročník bude za dva roky v Kanadě ve Victorii, tak doufám, že vyžebrám dostatek peněz, abych tam mohla jet. Vypadalo to nádherně a v Kanadě jsem ještě nebyla.

Rozloučila jsem se s ostatními, nasedli jsme do vlaku a bylo to. Těším se na další konferenci, protože na tohle jsem si velice ráda zvykla. Třeba ICORS v Brazílii?