Myšlenkové korouhvičky

Nestíhám. Ale nestíhám dobrým způsobem. Mám rozmyšlené asi dva články, které chci během týdne sepsat, abych neztratila některé z nápadů, ale ještě nenadešel jejich čas. O jeden nápad jsem už dokonce přišla. No nic, třeba se vrátí. Ale nějak zvlášť mi to nevadí. Jo, teď se právě vrátil, takže všechno je zase na svém místě.

Tisk brožurky pro Nicolet se blíží, už jsem si uspořádala malinké výběrové řízení na tiskárnu, dizertaci píšu s decentním přáním, aby mi ji vedoucí nehodil na hlavu, texty webovek pro Nicolet píšu s nadšením, že se to zase bude všem líbit, byt se snad taky o kousek pohne... Ale přece jenom si na jeden článek čas najdu. Docela často se mi totiž stává, že se setkávám s pozoruhodně názorově labilními lidmi.

Vážně nevím, co ke mně tyhle lidi přitahuje. Anebo se to stává všem? Setkáme se, nějak spolu zainteragujeme a já v dobré víře hodím do placu některé ze svých myšlenek v naději, že se se mnou budou chtít nějak extra kamarádit. Třeba na věčné časy. Určitě to taky znáte, že...

A občas to dopadá... Blbě. Sklidím výsměch, že jsem pošahaná ekoteroristka. Stanu se terčem vtipů kvůli tomu, že zastávám teorii o existenci duše stromů. Je hrozně zábavné, že nepadám nenávistí k tisíci a jedné skupině lidí, zvířat a rostlin. A tak dále.

Ok, to bych ještě brala. Každý si může mít svůj blbý názor, a když někoho jeho omezenost vede k tomu, aby se mi vysmál, proč ne. Je to jejich problém, jejich boj, jejich smůla, že se s nimi pak nebudu chtít bavit tak nadšeně, jak by bylo společensky vhodné.

Ale co mě velice zaráží je to, že nestihne padnout ani jedna česká vláda a dotyční vystupují s názorem, za který se mi ještě nedávno vysmáli. A navíc se tváří, jako kdyby si nic jiného nikdy v životě nemysleli. Zrovna před časem se to stalo jednomu nejmenovanému jedinci, který se mi vysmál kvůli mé lásce k přírodě, nevyznával nic jiného než bydlení v centru Prahy a v podstatě to byl stroj, co přeměňoval Coca Colu a chipsy na blbé kecy. No, tak tento jedinec je teď ohromný buddhista a milovník přírody, Prahu takřka zavrhl a vášnivě se stará o zdravou výživu. A aby toho nebylo málo, tak už stihl naprosto přesně parafrázovat jednu z mých myšlenek. Slovo od slova, přesně tak, jak jsem ji řekla já. Vskutku zábavné.

Co z toho plyne? Asi mám dobrý vliv na lidi. Škoda jenom, že mě předtím naštvou tak, že už je v životě nechci vidět.

Tak kdo se hlásí jako další?