Tmou! und so...

Dnes jsem se vrátila z legendární šifrovačky Tmou! v Brně. Vlasta s Pepou se mě před dvěma týdny zeptali, jestli s nimi nechci jít, tak jsem si řekla, proč ne. Nakoupila jsem jídlo, pobrala, co jsem měla a považovala za užitečné a vyrazila jsem včera do školy.

Hned na úvod mě Vlasta lehce vyvedl z míry.

"Hele, bylas na nějaký šifrovačce už předtím, že jo?"

"No... Ne. Ale to jsem říkala."

"Nooo, tak to možná Tmou! bude křest ohněm."

Načež se rozpovídal o krutých podmínkách panujících v jihomoravské metropoli. No co, nějaká teorie o braní šifrovaček pomalu a postupně je sice hezká věc, ale když už jsem jednou souhlasila, přece se nenechám vyděsit nějakými devatenácti hodinami v lisopadovém Brně a okolí... Vyrazili jsme na Hlavní nádraží na setkání s dalšími tmáři.

Poznámka n° 1: Je opravdu dobré mít s sebou baterku.

Musela jsem si ji koupit v Brně v Tescu, protože můj kolejní pokoj je zoufale nevybavený. Ve vlaku byla ospalá nálada, tak jsem se rozhodla, naspat ještě několik hodin do zásoby. Dorazili jsme do Brna a zamířili do čínské restaurace.

Poznámka n° 2: Vskutku není dobré se přejíst.

Poznámka n° 3: Čínský džus je jen cosi odporně sladkého na způsob Tangu.

Šifra n° 1

V 17:00 jsme si poslechli nahrávku proloženou zvuky a jmény zvířat. První část, řetízek ze zvířat nebyl nic složitého, našli jsme organizátory a dostali jsme papír. Usoudila jsem, že kvůli jedné nepatrné zmínce bude dobré číst věty za jmény, jejichž jméno začíná na "k". Tedy za obeliskem a dvěma sloupy z období gotiky v Denisových sadech. Toto se tam ovšem nevyskytuje. Luštili jsme tedy dál a Péťa vymyslela binární strom zvířat, podle kterého jsme byli odesláni na náměstí Svobody k projektilu.

Šifra n° 2

Projektil opravdu vypadá jako projektil. Obdrželi jsme čtvrtku s osmi křivkami a několika čarami a dva proužky ze zrcadlící folie. Nejdřív jsme si nad tím lámali hlavu u kašny, načež jsme zalezli do nedalekého KFC. Nebyli jsme sami, koho napadlo ukrýt se do tepla Kentucky Fried Children, podnik byl samý milý matfyzák. Seděli jsme tam, stříhali a snažili se přijít na to, čím se organizátoři sjeli, když v odrazech cosi viděli. Když se totiž posvítilo na proužky ohnuté daným způsobem, objevil se tvar. Po druhé nápovědě - řešení má šest znaků - jsme jakýmsi šamanismem odhalili adresu Česká 3. Právě včas. Už nás obsluha vyháněla.

Šifra n° 3

Dorazili jsme k atomovému krytu, do kterého jsme museli vlézt bez použití světel. Bylo to nádhérné, protože všechny chodby byly osvětlené jenom červeným, žlutým a zeleným světlem, jinak tam byla tma. Tmu mám ráda. Vyzvedli jsme si flek. Cákanec. Ovšem s označeným středem. Odhalili jsme, že se jedná o vlajkového týpka a vydali se na Lazaretskou, kde jsme dostali další šifru.

Šifra n° 4

Z téhle šifry mám obzvláště radost. Jednalo se o 2D síť objektů, které podle různých rčení přinášejí buď štěstí nebo smůlu a mě napadlo, že by se mohly chovat jako Milikanův experiment, kdy jsou padající kapky ovlivňovány polem, kterým prochází. Fungovalo to. Padající černé kočky, obrácené podkovy a jiné po cestě sbíraly morseovu abecedu a my se po chvíli vypravili vyhledat kostel na náměstí Republiky.

Poznámka n° 4: Nikdy, ale opravdu nikdy nevyrážet na šifrovačku s tvrdou kůží na patách po puchýřích. Boty se mě snažily zabít.

Poznámka n° 5: Náplast je opravdu užitečná položka inventáře.

Šifra n° 5

Křížovka. Jednoduchá. Vypadlo z ní sudoku. Také jednoduché. A potom jsme vytáhli z položek na křížovce písmena podle toho, které znaky byly pod dotyčným písmenkem. A hurá na hřiště u kolejí!
 

Šifra n° 6

Sportovní dresy. A sportovní termíny. No, nakonec jsme dresy rozdělili podle sportů, ke kterým by mohly sloužit a ze slov, která dotyčný sport popisovala, jsme vytáhli poselství, že další šifra se ukrývá v amfiteátru v Čertově rokli.

Šifra n° 7

Vražedné. Velká matička s 26 intervaly na obvodu a 13 trojicemi znaků uprostřed. Pět hodin jsme zkoušeli všechno možné, pomalu se rozednívalo a ze světlušek v lese se pozvolna stávaly další týmy, které se také trápily sedmičkou. Asi o půl jedenácté jsme usoudili, že už nám došly nápady a je čas Tmou! ukončit. Podívali jsme se, kde měl být cíl, bylo to daleko, tak jsme se vydali dopoledním sobotním Brnem zpátky...

Bylo to super. Už se těším na další šifrovačku. Zase tak hrozně brutální to nebylo, ale možná to bylo tím, že jsme měli štěstí, nemrzlo a nepršelo, protože to by můj už tak chatrný inventář nemusel ustát...

Chtěla jsem se vyspat, akorát se mi od čtyř hodin podařilo usnout asi jen na hodinu. Nejsem nijak zvlášť ospalá, což je matoucí, tak doufám, že se mi to nevrátí v nějakou zvlášť nevhodnou chvíli...

Prošla jsem Tmou!