Všimla jsem si, že listopad je měsícem veganství, jak tu někteří propagují, tak jsem se rozhodla, že také přiložím klávesnici k dílu. Takže pokud movember není nic pro vás a s knírkem vypadáte jako ze špatného německého retroporna, popřípadě jako leprař, je to příležitost k tomu, abyste objevili něco jiného. A to Veganskou výzvu!

Tak mě napadlo, s tím jak se na mém Facebooku rozjíždí politické statusy, že řada z nich naprosto postrádá logiku.

Před devíti měsíci touto dobou jsem byla v Hořovicích a moji elfíci se právě rozkoukávali, kam se to narodili. No, rozkoukávali, spíš spali.

Tak, teď jsem nadpisem zvedla tlak značnému procentu čtenářů. To je dobře. Protože teď přijde ještě něco mnohem horšího.

Taky jste jako děti hráli hru Chodí pešek okolo? To zpívání tenkého dětského hlásku, a pak to někdo schytá, slyšíte za sebou kroky, ale nesmíte se hnout...

Zdravím všechny milé čtenáře!

Zdravím všechny své milé čtenáře, přátele, stalkery i náhodné kolemčtoucí!

To jsem zase jednou absolvovala politickou debatu. Naštěstí to ale nebyla taková ta typická hospodská debata, kdy si buď nad půllitrem notujete, anebo si těmi půllitry dáte po čuni, nýbrž se mě děda ptal, koho budu volit a proč.

A tak jsme oslavili tři čtvrtě roku elfíků. Oslavili jsme to nějakým morem a cholerou, které chytla nejdřív Viktorka, pak Doriánek a potom jsem si dané breberky pořídila i já. Řeknu vám, že ten výraz Doriánka, když jsem se k němu blížila s odsávačkou na vysavači, hovořil za vše. Naprosté zděšení a zrada. Zato Viktorka si z onoho instrumentu nic nedělá a dneska se na něj dokonce i smála.

Jak jste už možná zjistili, ve skutečnosti neexistuji.