Jak psát a přednášet o vědě und so...

Konečně jsem se dočkala a budu ve škole skoro celý víkend! A toto prosím není sarkasmus, školy (dokonce i pekelná základka!) pro mě měly a mají večer a odpoledne zvláštní kouzlo, připadám si skoro magicky. Kdyby se mi to nedělo i dřív, svedla bych to na Pratchetta a jeho Neviditelnou univerzitu, ale v tomhle je Terry fakt nevinně...

Dokonce jsem po fajném kytarovém večeru, který se nějakým záhadným způsobem natáhnul až do dvou do rána, spala jen chvíli na Biologii a to je co říct! Neb odpoledne jsem si dala pozor a nespala jsem ani chvilku. Začínám té teorii přicházet na kloub... Ale někde v sedmém patře musí být gravitační anomálie deformující časoprostor...:-)

Pan doktor Kopecký je opravdu pozoruhodná osobnost. Na první pohled takový milý podivín s proužkovanou košilí, puntíkatým motýlkem a kapesními hodinkami. Přednáší opravdu moc hezky. A myslím, že to není jenom aura jeho magické pověsti, která se kolem něj šíří... 

Zítra a pozítří mě čeká ještě delší maraton, od desíti do osmi, tak snad mi pozornost vydrží a jistá osoba zmírní frekvenci dotazů. Je vůbec možné, aby někdo měl šedesát dotazů za hodinu? Chudák Kopecký už chvílemi nevěděl jak zareagovat a asi tak při stém dotazu jsem na jeho obličeji zahlédla krátký záblesk "Už proboha mlč!". Nicméně situaci zvládnul s přehledem. A navíc - víkend ve škole! Můžu se procházet po místech, kde je obvykle plno a rušno, v naprostém klidu! Aaaa... Můžu si sednou do křesla Dany Gáškové a podívat se z jejího okna. Jé, paní docentka... Škoda, že na mě nemá s diplomkou čas, k ní bych snad šla počítat i hřebíky, kdyby na to přišlo...

Jistá osoba mě však sleduje s lehkým podezřením a opovržením. Nevím, jestli to je mým kabátem a vůbec celkově oblečením, které je z velké části z Red Ravenu a Nosferatu, tím, že jsem se občas při konverzaci z angličtiny s Amy vyjádřila až příliš upřímně (ti pedagogové musí být přece pekelně znudění, když se na něco ptají a všichni jim předhazují jen ty ohrané gender-politicko-nábožensky korektní odpovědi!) nebo jsem snad plácla ještě něco někde jinde, každopádně mě začíná pěkně štvát. Když se mnou mluví, je to jako kdyby mě chtěl spasit a jako kdyby snad čekal, že jednoho dne nakreslím v ateliéru pentagram, zapálím jej a lehnu si doprostřed nahá?! Ještěže takových lidí není víc...

Přemýšlím, že bych zítra zase pronesla něco vtipného, neb toto mě začíná bavit. A neboť nejspasitelštější pohled jsem obdržela před chvílí v autobuse, kdy jsem se zmínila o vodní dýmce, kterou jsme v čajovně měli. Vzhledem k mému dlouhodobému pobytu v Praze, stresu ze zkoušek a super nonstop stresu 05/2009 - 08/2010, který jsem přežila relativně "ve zdraví", myslím, že mi jedna dvě vodní dýmky za měsíc s přáteli nebo s taťkou nemůžou nijak ublížit. Za ten povznesený pocit a ty chvíle pohody s blízkými mi to rozhodně stojí...

Což mi připomíná, že bych se mohla někdy vypravit na lov vánočních dárků!

P.S.: Věděli jste, že poprvé tiskli Korejci v devátém století z dřevěných desek?

P.P.S.: A že Tzaar je dost dobrá hra?

P.P.P.S.: A že otazník a vykřičník se překvapivě objevily až kolem roku 1500 v Itálii?