Jak psát a přednášet o vědě II und so...

Mám za sebou další den víkendové přednášky Jak psát a přednášet o vědě. Ještě stále si myslím, že je to naprosto jedinečná přednáška a je to hlavně zásluhou pana doktora Kopeckého. Sice jsem se dověděla, že chaos na pracovním stole není úplně vhodným uspořádáním a asi bych se měla přestat vymlouvat, že inteligent zvládne chaos... Takže si asi v rámci kvalitnějšího studování uklidím. Možná.

Po dvou blocích jsme měli přestávku na oběd, tak jsem něco ulovila a vrátila se do ateliéru a povídali jsme si s panem doktorem o Japonsku. Zřejmě trochu nevhodně jsem mu vtrhla do chvilky japonské relaxace. Ale chci do Japonska! Opravdu moc. Pan doktor říkal, že bez základů japonštiny se tam nedá moc dobře cestovat, zvlášť po těch méně profláklých částech země, což hraje pro mě. Musím o tom říct taťkovi, udělat smutné oči a pokusit se vnuknout mu myšlenku, aby svou plánovanou cestu odložil na dobu, až budu mít peníze na letenku...

Po obědě nám pan doktor přednášel o vědecké etice a prý se vědci chovají... Ehm... Jako Pratchettovi mágové. Cesta nahoru vede přes vyprázdněné špičaté boty kolegů. Někteří jedinci jsou údajně schopni udělat opravdu nechutné věci a neštítí se ničeho. Sice zastávám názor, že nejlepší konkurence je kvalitně zahrabaná konkurence, ale praktiky čínských laboratoří... No, nehezké. Což mě ovšem nedonutilo přehodnotit můj postoj a stále se chci stát vědcem biofyzikem :-)

Po téhle přednášce jsem si šla na chvíli sednout do kanceláře paní docentky Gáškové. Má tam spoustu fotek na nástěnkách a pod sklem na stole. Na jedné z nich jsem poznala paní docentku ve studentských letech, nutno podotknout, velice krásná! Tak jsem tam ještě chvíli seděla a nasávala atmosféru a pak jsem raději zmizela, aby mě náhodou někdo neobvinil z něčeho nekalého... Ono asi není úplně normální vlézt někomu do kanceláře jenom proto, abych si tam na chvíli sedla...:-)

Poslední přednáška byla trochu zvláštní. Nebýt pana doktora Kopeckého, byla by nudná. Právo nemám ráda. A řešit, co musím, nesmím, můžu napsat... FFFUUU! Všemožné variace autorského zákona a podobné... Schopnost některých lidí řešit jeden paragraf hodinu je obdivuhodná. Musím se přiznat, že si z tohoto bloku skoro nic nepamatuju, jenom to, jak jistá osoba měla připomínky ke každé odrážce. Mám za to, že se jedná o obranný mechanismus mého mozku, protože kdybych vstřebala příliš mnoho právnické teorie, asi by vybouchnul... (nic proti právníkům a právu, ale mě tyhle věci zabíjejí!)

Cestou domů jsme se s Maťkou dostaly do Broňových teorií o imatrikulačním slibu a slibu na promoci. Aaaa! Proč? Proč někdo má výhrady proti tomu, když musí slíbit, že bude ctít tradice fakulty a dávat si pozor na to, aby nepoškodil její jméno, a ještě to považuje za vydírání ze strany naší drahé Alma Mater? Prohlášení "sice jsem to slíbil, ale když se mi bude chtít, tak to klidně poruším" je horkým kandidátem za nejzvrhlejší větu měsíce...

A jde se hrát na kytaru! Chudák, vypadá zanedbaně, tak to musím napravit, abych nedostala déčkem do oka :-)