Sayonara | Jak psát a přednášet o vědě III und so...

Třetí a poslední den víkendového semináře. Pan doktor Kopecký měl opět jiného motýlka. Povídal nám o vědě na síti, o hodnocení vědců a o tom, jak přednášet. Dověděla jsem se několik zajímavých věcí:

"Vědci jsou tak chytří, že dokážou využít libovolné množství peněz."

"Vystupujte v odrbaném roláku, pokud si myslíte, že jste Einstein."

"U chemiků vždycky platí, že když z toho nebude lék, bude to aspoň mýdlo."

"Subjaderný výzkum tak dobře funguje, protože si vojáci myslí, že z toho bude lepší bomba."

"Slečny mají využít toho, že jsou krásné."

"Je nejlepší, aby grant měl v názvu bio nebo nano, pokud možno obojí."

Musím říct, že myšlenka stát se vědcem se mi líbí čím dál tím víc. Budu bádat na matfyzu, publikovat zajímavé články s paní docentkou Gáškovou, pojedu na spoustu konferencí, nebude mě vydírat žádný proradný šéf stylem, že když experiment špatně dopadne, tak mě vykopne a hlavně budu na matfyzu! A až umřu, budu strašit v ateliéru :-)

Jenom doufám, že mě nedostihne žádný z časovaných průšvihů. Ztratila jsem článek, co jsem si měla na pozítří nastudovat, ještěže mi ho profesor Plášek poslal znova. A zítra ráno japonština, jupíjej! Musím si dát pozor na SE a SO, SE vypadá jako kvaziplot a SO je zase podobné RU a RO, jenom začíná takovým zetkem. FFFUUU! Ještě bych si potřebovala zapamatovat RE, končí něčím jako C, vlastně je to svislá čárka, přes kterou jde zetko zcuklé s céčkem. MA zase vypadá jako kus HO, až na to, že si musím dát pozor na to, aby horní vodorovná čárka protla svislou. NU prý vypadá jako kočka s nůžkama, aspoň jak Nord-čana poznamenal, když jsem mu posílala jméno jeho kočky v hiraganě, tak se to podle toho docela dobře pamatuje. A NE je skoro podobné, akorát začíná takovým takovým zetkem. Je to podobné WA, které je jen bez té finální kličky...

Tak, snad to bude lepší, když jsem si to sem napsala, napadlo mě totiž, že bych mohla vyvinout nový způsob učení, takže by se tady mohly objevovat dokonce i články s mým komentářem...
 

Snědla jsem ze samého studování celou bílou Milku. Je to hrůza, posté obnovuji svoje předsevzetí nenechávat věci na poslední chvíli a jdu cvičit na kytaru, abych nedostala vynadáno na úterní hodině, která taky docela hoří...

A nakonec několik japonských frází:

Sore wa nan no zašši desu ka. - O čem je ten časopis?

Sore wa dare no hon desu ka. - Čí je to kniha?

Isu no šitu ni kasa ga aru. - Pod židlí je deštník.

Wataši no mae ni Sakura-san ga iru. - Přede mnou je slečna Sakura.

Anata no soba ni inu ga iru. - Vedle tebe je pes.

Hon no kimoči desu. - Je to takový nudný dárek.

Oyasumi nasai. - Dobrou noc.

Sayonara. - Farewell...