Možná by se mohlo zdá, že v předvečer hýřivosti a bezmyšlenkovitého požívání alkoholu chci stvořit myšlenku, která bude nějakým  způsobrm reflektovat nechuť k tomuto svátku konzumu.

V předvečer vánoční mě napadlo, jak lidé pojímají strašně špatně koncept víry.

V rámci údržby mé mysli jsem teď sepsala krátkou hříčku. Přivedla mě k tomu taková úvaha, co by se stalo, kdyby evoluce na planetě Zemi probíhala trochu jinak. Enjoy, a budu ráda, když mi napíšete, jak se vám to líbilo. Jo, a kdybyste narazili na nějaký překlep nebo nějakou podobnou zrůdnost, tak předem díky za upozornění, neboť jsem to po sobě nečetla.

Už vám někdy elfové ve vaší hlavě vyhrožovali, že když si na ně neuděláte čas, začnou vám blokovat RAM, takže stejně nic neuděláte?

Jsem tady zase s dalším speciálem. Bude o něco méně kryptický než Bureau speciál, a mnohem zábavnější! Voilà zařizovací speciál, přesně to, co chcete číst před Vánoci.

Před letními prázdninami, když jsem si říkala, že do doučování se mi už moc nechce, jsem udělala ještě jednu výjimku. Začala jsem doučovat jednoho osmáka, který propadal.

Některé dny jsou takové nenápadné. Nic se neděje, začnou, skončí a ani si toho nevšimnete. Ale některé dny jsou zase ohromně husté. Třeba jako ten dnešní.

Zdravím po dlouhé době z poněkud jiného dominia, než jsou zápisky mého denního bdělého života. A sice z výsostného teritoria mé fantazie, totiž mých snů. Noc na druhého listopadu byla výjimečně zajímavá, možná proto, že byly dušičky, a možná jen tak. V jednom ze snů jsem byla šestnáctiletý kluk v postapokalyptickém světě, tak jsem se rozhodla si s tím příběhem trochu

Sedím na posteli v hotelovém pokoji a vzpamatovávám se za kytarových libozvuků jakési severské skupiny jménem Vàli. Vzpamatovávám se z šoku, že jsem absolvovala další přednášku, při které jsem stála na té méně obvyklé straně přednáškových sálů. Totiž na místě, kde se čas jaksi deformuje a prodlužuje, jako kdyby došlo k zásadnímu narušení časoprostorové kontinuity.