Pivo, růžová hrůza und so...

Pondělní odpoledne je pro tento semestr synonymem pro matfyzácké pivo. V K4 nebo na Kovárně. V K4 mají lepší pivo, i když se tam v pondělí konají různé koncerty, kvůli kterým si nemůžeme celou povídat. Ale co už. Dnes jsme se podezřelým způsobem dostali na koncert jakéhosi amerického folku, asi 400x během necelých deseti písniček řekli love, mother's love a I am bound to you, ale jinak to byla taková neškodná nepotěší-neurazí muzika.

Nic jako hippie filosofie mi tedy nehrozí.

Nicméně!

Nějakým podivným způsobem jsem se navezla do něčeho na způsob sázky, že na příští pivo půjdu v růžovém kabátku, a už z toho nejde vycouvat. Ještěže od každého zúčastněného dostanu pivo a při troše štěstí se zežeru třemi pivy tak (ehm, to vůbec není zbožný optimismus), že nebudu vnímat to, že sedím na veřejnosti v něčem růžovém... Asi je opravdu nemístný optimismus předpokládat, že tři piva za odpoledne a večer jsou schopna vyvinout účinek podobný narkóze :-)

Achjo... Teď už tam opravdu musím jít v růžovém. Tohle je na pivu dost otravné, dám si pivo dvě a hned se nehlídám, jsem až příliš upřímná, plácám blbosti a pak musím jít v něčem tak zvrhlém jako rosé...

I když.... Teď mě napadá, že mi nikdo nezakázal pytlík na hlavu. Ale v tom bych na sebe poutala ještě větší pozornost... Asi to budu muset přežít a doufat, že budu neviditelná...

Mno. A teď už couvnout nemůžu, protože jsem to řekla...