Rosé, Shiraz, měření diplomky und so...

Shiraz je už skoro moje! Jsem první, koho napadlo si ji rezervovat, tak na nic nečekala. Až začne spolehlivě mordovat malá bezbranná myšátka, budu si ji moct odnést. A to chovatel nechtěl ani zálohu, mám ji zamluvenou jen na dobré slovo. Zajímavé je, že když někomu řeknu, že budu mít hada, ve spoustě případů se prají, jestli na to mám povolení. A to si potom připadám jako Malý Princ, když vykládal, jak jsou dospělí rozhodně hrozně divní. Kdyby se raději zeptali, jak jí budu říkat... Shiraz :-)

A přežila jsem večer v růžovém kabátku. Vyrazila jsem z koleje a snažila se zneviditelnit, ale neúspěšně, neb na mě všichni koukali. Nicméně slíbená piva jsem dostala a když jsem potom šla na Hlavák a zpátky, byla jsem v dostatečně povznesené náladě, že jsem ostatní lidi ignorovala. I když, oni mě asi taky. Protože jsem dneska potkala Jeffera a on se na mě nijak pohoršeně nedíval. Zajímavé... Navíc mám nepříjemný pocit, že David s Matyášem mi umí číst myšlenky. Prevíti. Dělají si srandu z mojí poker face. A to jsem přitom kdysi dokonce dvě hry vyhrála. Sice to bylo kvůli tomu, že při té první jsem neznala pravidla a radovala se z čisté postupky (ze tří karet) a u té druhé jsem si byla zatraceně jistá, že nikdo nemá nic lepšího...

Kromě jiného jsem dneska taky poprvé měřila diplomku. Spíš jsem se to učila. A neskutečně jsem to lamila. Hrůza. Kdybych dnes byla jen o něco roztržitější, budu měřit ten čaj, co jsem si k experimentu uvařila... Pan profesor Plášek mi všechno vysvětlil, napsal a odešel na seminář. Míchala jsem pufr, byl moc zásaditý, tak mi pan profesor řekl, ať do něj přidám hydrogenfosforečnan. No samozřejmě jsem tak bez přemýšlení učinila a když jsem se zamyslela, měla jsem chuť praštit se sešitem do hlavy. Snažit se okyselit pufr zásadou... Tak jsem se optimisticky pustila do měření a nastal první problém. Zapomněla jsem, kolik glukózy mám ke kvasinkám přidávat. Potom jsem nedopatřením ignorovala jednu instrukci - nezměřila jsem pH v kyvetkách na začátku, kdybych to udělala, zjistila bych, že mi pan profesor dal dvakrát silnější kyselinu, než měl. No, co už...

Vzala jsem krásné oranžové Rodotoruly a promyla je v centrifuze. A vyvažovací zkumavka praskla! Super, konečně první věc, které jsem se nemohla vyhnout :-)

Nachystala jsem si spektrometr a začala měřit. A ou jé! Zapomněla jsem si připravit fluorescenční sondu, která se měla přikápnout těsně po měření. No co, tři minuty zpoždění... O tom, že jsem málem znehodnotila zásobní roztok sondy bych se snad neměla ani zmiňovat, stejně jako o tom, jak jsem si nezapsala, co jsem změřila. A úspěšně jsem onu hodnotu zapomněla. Ještěže jsem byla natolik prozíravá, abych nevylévala vzorky... Joo, to mě bude bavit. A není to sarkasmus!

Mám ráda naši laborku :-) A matfyz. Až umřu, budu tam chodit strašit!

Zuzana mě může lákat do Kanady, jak chce, stejně nikam takhle daleko nepojedu, tedy víc než na pár měsíců... Taťkova sestřenice je totiž nějaká moc akční a pořád mi píše, ať přiletím do Kanady za ní, že mi všechno zařídí, ale... Ten úkon jaksi neprošel mým racionálním zvážením. Poletím pracovat do Kanady, kde budu dělat poskoka nějaké vědecké kapacitě. Budiž. Něco podobného jako v ČR a kdyby navíc ta kapacita byla paní docentka Gášková, byla bych víc než šťastná. A dál? Nechat všechno, co mám ráda, jenom kvůli penězům? A už vidím, jak bych všechny peníze, co by mi zbyly, nacpala do letenek zpátky do ČR...

No, thanks. Europe doesn't hate me enough...