Sayonara | Magie slov und so...

Četli jste někdy nějakou knížku od Pratchetta?

Nějakou, v které se potkáte s mágy? V Pratchettově světě mají slova nebývalou moc. Některé z magických knih musí být uvázané na řetězech, ponořené do ledové vody a podobně zajištěné, aby slova v nich zavřená nemohla napáchat nic zlého nebo nemohla uprchnout.

Kletba, kterou Kalendária uvrhne na Toničku se díky knize, která ležela opodál stane vážnou hrozbou pro všechny čarodějky...

Mají slova opravdu takovou moc? Měli bychom se bát, že jakmile něco vyslovíme, na druhém konci světa se zhmotní něco, co si nedovedeme představit? Ne, nechci se tady zabývat pochybnými výzkumy ve stylu pana Masaru Emota, který nechal zčernat rýži pouhým napsáním něčeho nepěkného na sklenici, i když to by v pratchettovském světě jistě obstálo...

Zajímalo by mě, kolik lidí se zamýšlí nad tím, co říká. Mimoděk vyslovené poznámky, nahlas pronesené myšlenky, všechno tohle, pokud je to vyřčené na správném místě ve správný čas, může mít nedozírné následky. Pobývala jsem příliš dlouho v okolí, které změnilo moje vnímání zlých rýpavých poznámek natolik, že jsem si jich přestala všímat a začala je pokládat za něco normálního a sebe považovala za přecitlivělou. Což se potom ukázalo jako zcela fatální. Kvůli svému změněnému vnímání jsem kdysi jednou nebo dvěma pitomými větami, které jsem mimoděk vyslovila a ani je nemyslela nijak zle, ublížila někomu, koho jsem měla moc ráda, ani jsem si to neuvědomila a nedá se to vzít zpátky... 

Přiznávám se, že jednou jsem se opravdu zamýšlela nad tím, co napsat jedné slečně takovým způsobem, aby jí to bylo co nejvíc nepříjemné, a kupodivu jsem uspěla. Ne že by to mělo tak fatální důsledky, ale opravdu to fungovalo. To mě přimělo se zamyslet nad tím, že bych měla opravdu přemýšlet, co vyslovím. Jaké strašlivé příšery, které Krakeny vypustím jednou, dvěma nevinnými větami...

Pomocí slov lze provádět spoustu opravdu magických kousků. Mohli by diktátoři slavní z hodin dějepisu provádět svoje dechberoucí kousky, kdyby svoje myšlenky neoblékli do slušivého kabátu z milých a líbivých slov? Asi těžko...

Mohly by existovat ženy, které se díky obratným slovním kličkám dostanou k vysněnému autu, a muži, které se líbivými slůvky dostanou pod sukni dostatečnému počtu žen, aby si mohli vyzdobit ložnici ulovenými trofejemi? Sotva.

Ne nadarmo pan Pratchett svým čtenářům podsouvá význam hlavologie, kterou používá Bábi Zlopočasná. Samozřejmě onu vědu opět prezentuje líbivými slůvky, přečtete jednu, dvě, tři knížky a pak se přistihnete, že používáte věty, které vložil do úst Bábi Zlopočasné sám Terry Pratchett...

Funguje to. Ne že ne. Jedna (ne)vhodně vyslovená věta může změnit váš život, aniž by se pohnulo jediné stéblo trávy... A je dobré mít nějaké ty Druhé, Třetí a Čt/..., abychom věděli, proč si myslíme to, co si myslíme...

Nechť jsou vaše sklenky vždy plné a nechť na své cestě časem vypustíte co nejméně Krakenů či jiných starodávných oblud...