Psychedelika und so...

Tento článek není návodem, pošťuchováním, slabým hláskem vašeho podvědomí, manipulací, nebo snad ještě něčím dalším! Jedná se pouze o mou rešerši a zamyšlení, o které se chci podělit se světem.

Nedávno jsme se s Tomem koukali na dokument o vzniku a osudu LSD, který mě velice zaujal. Už dříve mě přitahovaly změněné stavy vědomí, halucinace a mystická šamanská sezení, ale teprve teď jsem si udělala čas na hlubší průzkum.
 

Seznamte se!

Psychedelika se nejčastěji řadí mezi halucinogeny. Jejich kolegy jsou disociační látky a delirogeny. Jejich účinky jsou podobné, nicméně mám pocit, že látky, které se řadí mezi psychedelika, jsou přírodnější a mají "šamanštější" účinky - jejich uživatelé často popisují mystické zážitky, jako jsou cesty do jiných dimenzí nebo porozumění přírodě. Mezi disociační látky je řazen ketamin, oxid dusný nebo muscimol obsažený v muchomůrce červené, delirogeny zahrnují rulík zlomocný, mandragoru, blín černý nebo durman. Nejznámějšími psychedeliky jsou LSD, psilocybin (houbičky), mezkalin (kaktus) či salvinorin A (šalvěj divotvorná).

Psychedelikum, dávný přítel člověka

Přenesme se nyní o několik století do minulosti, kdy se divoký vítr nespoutaně proháněl po doposud nezkrocených pláních Ameriky. Tam na vyprahlé zemi sedí starý šaman, rty sevřené v náznaku jemného úsměvu, oči zamyšleně přivřené... Najednou sebou trhne pod náporem neviditelné vlny energie, která prostoupí celé sluncem prohřáté tělo, chvíli zkoumá každičký jeho nerv od kořínků vlasů až po konečky prstů, aby pak ona a šaman splynuli v jednom jediném víru pradávné energie...

Šamani celého světa nejednou uctivě poklekli před oltářem halucinogenů, aby se uvolily jim pomoci při posvátných rituálech. Zajímalo by vás proč? Jakto, že něco, co je tak "špatné, zlé a démonické", mělo takovou úctu našich dávných předků?

Psychedelická renesance

Psychedelika upadla na dlouhou dobu do zapomnění. Nebo alespoň do temné zóny kacířství a čarodějnictví. Všechno, co se nedrželo jediné biblické pravdy bylo tvrdě trestáno. Homosexuály a nezávislé ženy se již z církevních okovů vysvobodit podařilo, je teď řada na dlouho zapomenutých šamanech?

Psalo 16. dubna 1943 a Albert Hofmann právě zkoumal LSD-25, dietylamid kyseliny lysergové. Omylem si touto látkou potřísnil ruku, čímž objevil její psychedelické  účinky. Z celosvětové prohibice byl potom velmi zklamaný. O svých poznatcích a dalších věcech píše v knize LSD: Moje problémové dítě, kterou jsem bohužel ještě nečetla. 11. ledna 2006 byl při příležitosti svých stých narozenin středem pozornosti na mezinárodním sympoziu. Posuďte sami, pokud tomuto pánovi hádáte méně než sto let, pletete se.

Albert Hofmann slaví sté narozeniny na mezinárodním sympoziu (cs.wikipedia.org)

Zemřel 29. dubna ve svých 102 letech a až do své smrti zastával názor, že člověk by měl žít v souladu s přírodou. Svého objevu nikdy nelitoval, na rozdíl od jiných vědců, kteří stáli u jiných objevů. Pokud jste se ještě nezadívali do jeho očí, určitě si těch deset vteřin najděte...

LSD a chemie

I když článek je o psychedelikách obecně, nejvíce se budu věnovat LSD, protože je ze všech těchto látek nejprobádanější. 

Molekula LSD (cs.wikipedia.org)

Ač jméno dietylamid kyseliny lysergové zní převelice chemicky, jedná se o látku extrahovanou z námelu, což je houba rostoucí na obilí. Jeho účinky jsou pozorovatelné už při extrémně nízkých dávkách 20 μg, nevzniká na něm závislost, není známo, že by způsoboval poškození mozku a má extrémně malou toxicitu. Tyto informace jsou zřejmě pravdivé. O škodlivých účincích heroinu, kokainu, pervitinu, extáze, nikotinu, alkoholu, tučných jídel nebo přílišného opalování je sepsáno víc stran, než kolik má vyhláška EU o vývozu zelí, předpokládám tedy, že kdyby byly zmapovány škodlivé účinky LSD, určitě se najde někdo, kdo se o nich nezapomene zmínit. Při požívání LSD však existuje riziko úzkostných stavů nebo paranoie, některým jedincům také může spustit různé psychózy, tyto osoby musí mít k podobným problémům předpoklady a je otázkou, zda by se u nich výše zmíněná psychóza neprojevila i bez LSD.

LSD a historie

Po objevu LSD až do šedesátých let byly prováděny po celém světě rozsáhlé výzkumy. Byl prokázán pozitivní vliv při léčbě depresí, schizofrenie, dětského autismu, migrén, chronických bolestí, závislostí, umělci si látku oblíbili jakožto zdroj inspirace, věřící kvůli tomu, že prohlubovala jejich náboženské cítění. Nedlouho poté se však nemalé množství LSD dostalo mezi hippies a kvůli neopatrnému užívání došlo k několika nešťastným nehodám, což mělo za následek přísné zákazy.

V současné době se na několika málo místech opět pomalu a opatrně rozjíždějí výzkumy LSD a jeho účinků.

Pojedeme na výlet...

... ale blbečky nebereme. Tak nějak by se dala shrnout hlavní zásada užívání psychedelik, protože se v žádném případě nejedná o rekreační záležitosti. V nezkušených rukou se můžou změnit mystické výlety v nejtemnější noční můru. Nedá se k nim přistupovat jako například k marihuaně - "dám si a schválně, co to udělá". Pokud nevíte, co s vámi látka udělá, můžete být po požití velmi nepříjemně překvapeni, ne-li dokonce vyděšeni.

Psychedelickému výletu se nejčastěji říká trip a zpravidla trvá několik hodin. Abyste se po ten dlouhý čas nemuseli protloukat děsivými nočními můrami, je třeba věnovat velkou pozornost tzv. setu a settingu. Setting je vaše okolí, v kterém se budete na tripu nacházet. Jinak nenápadné místnosti se mohou při cestování snadno změnit v živoucí klece, monotónní kapání vody zase v neúprosné dunění osudu. Asi není možné odstranit všechna potenciální nebezpečí, uživatelé nejčastěji doporučují výlet v přírodě, abyste si mohli lépe vychutnat šamanské spojení se světem, mnozí také doporučují příjemné domácí prostředí. Právě proto, že je téměř nemožné odhadnout, jak se změní vaše okolí, ještě důležitější než setting je set - vaše rozpoložení a psychika.

Během výletu totiž vaší duší probublají všechny skryté strachy, obavy a problémy, takže je dobré vědět aspoň zhruba, co můžete čekat. Také se nesmíte vydat na cestu, pokud jste právě ve stresu, v depresi, nemocní nebo nevyspalí. A samozřejmě zapomeňte na šamanský sedánek v zimě. Všechno tohle se totiž může znásobit a příroda vám může dát vaši lehkomyslnost pořádně sežrat.

Zážitky z výletů

Pokud se všechno povede tak, jak má, vydáte se na cestu do kouzelných zemí obyčejného světa, můžete zažít pocit jedinečného spojení s okolní přírodou, velice silnou empatii, pravděpodobně zažijete i halucinace, ať už zrakové, sluchové nebo hmatové. Spousta uživatelů mluví o tom, že začali různé podněty vnímat jinými smysly - slyšeli obrazy, viděli hudbu... Protože nemám vlastní zkušenosti s výlety, budu jenom citovat ostatní cestovatele... 

Někdy se něco pokazí, neodbytná myšlenka, protivný zvuk nebo špatná příprava vůbec. Potom se snadno můžou dostavit nepěkné stavy...

Existuje spousta dalších zážitků, které vás mohou na tripu potkat. Nedá se jednoznačně prohlásit, jestli jsou dobré nebo špatné, proto jsem upustila od původního nápadu rozřazení na špatné a dobré zážitky. Já třeba nevnímám apokalyptické vize nijak depresivně, někdy si dost užívám psaní o nich, někdo z nich však může mít docela slušné noční můry. 

Během tripu běžné věci mohou být vnímány jako fraktály

"...Zesílené vnímání zvuků, ostřejší zrak. Následovaly závratě, zvláštní pocit úzkosti. Houbičky jakoby rostly v žaludku, měl jsem pocit, že je budu muset vyzvracet. Tak jsem si radši znovu lehnul, zavřel oči a pozoroval. Viděl jsem drobné barevné fraktálové vzory. Velmi rychle se pohybovaly, měnily velikost a barvy. Když jsem znovu otevřel oči, nepozoroval jsem žádné změny reality, jen intenzívnější vnímaní barev a zvuků. Když jsem znovu zavřel oči, vzory se opět objevily, transformovaly se do tvarů průhledné chobotnice, jejíž ramena se pohybovaly podle zvuků. Takovou barevnou hubdu jsem doposud nezažil. Kontrolně otevírám oči, čas 23.35. S otevřenýma očima znovu úplně běžná relita. Zjisťuji, že změnu vědomí můžu ovlátat otvíráním, zavíráním očí..."

Lysohlávky, hudba Roland Santé - Music from Heaven

"...Baštím keksíky Hobbits. Intenzívně vnímám jejich energii, sílu života obilí, klíčků. Jakoby byly ty keksíky živé..."

Lysohlávky, půlnoční svačinka

"... Právě začíná nejúžasnější divadlo v mém životě. Se zavřenýma očima mám jakési hyperpanoramatické vidění. Těžko to popsat slovy. Můžu to přirovnat k vrstvám ve Photoshopu. Každá dějová rovina je v samostatné vrstvě. Průhlednost, viditelnost a pořadí vrstev můžu měnit myšlenkami. Jenže ty vrstvy nejsou jako ve Photoshopu 2D, ale jsou 3D a pohyblivé. Při běžném vědomí se to vůbec nedá představit. V každé té vrstvě probíhal samostatný děj. Každá vrstva měla samostatný prostor a samostatný čas, nekorespondující s kontrolním časem při experimentu. Stále mám pocit, že jsem při vědomí a naplno funguje moje ego. Některé děje subjektivně trvaly hodiny, přitom při pohledu na hodinky uběhlo jen pět minut! ... Moje ego, vědomí stále zůstává, uvědomuje si sama sebe, jen hostuje v dějích, které  vidím v nejbližší vrstvě. Sjednocuje se s vědomím postav, zvířat, které se mi promítají. Vidím, cítím a zažívám všechno z jejich pohledu. Poprvé v životě jsem zkusil, jaké je to být ženou, jak to žena prožívá, když se dotýká mužského těla. Jaké to je, když ještěrka uloví kořist, jakou slast jí způsobí její konzumace. Těchto vizí byly stovky, měly nesmírnou dynamiku, rychlost, všechno si už nepamatuju."

Lysohlávky, cestovalet ležel v posteli
 

" Představil jsem si to, jako kdybych se nacházel ve velké skořápce. Když jsem zaklepal na stěnu, objevila se tam jemná pavučinka a slyšel jsem zvláštní zvuk, jako když puká skořápka. Zaklepal jsem na ni ještě několikrát, dokud se neobjevil větší otvor, který jsem pak rukama zvětšil, abych se mohl dostat ven. Soused, který bydlí nade mnou, najednou zavrzal postelí a to ve mně vyvolalo představu, že i já jsem ve vyšším poschodí a moje tělo je níž, nehybné, prazdné, ale stále fungující. V ten moment jsem se rozhlédnul okolo sebe a viděl jenom prázdnotu a nekonečnost vesmíru, jakou si lze jenom těžko představit v přirozeném stavu. Začal jsem hledat něco, někoho, co je tam nahoře a co nás řídí, co kreslí naši cestu životem, nenašel jsem nic. Postupně jsem však začal pociťovat jakousi soudržnost, sjednocení celého lidstva, přírody, Zeměkoule, galaxie a vesmíru."

Houby kopinatky

Někdy vám vaše podvědomí může uchystat děsivý výlet

"...Nastává strach, jakási smrtelná úzkost. Běhají mi v hlavě myšlenky, že jsem otrávený a asi to všechno neprežiju. Cítím zimu a jakoby mi hrozila ztráta vědomí. Moje ego zoufale bojuje o svoji existenci, cítí se totálně ohrožené..."

Lysohlávky, doba trvání stavu 5 minut, avšak vnímáno jako mnohem delší

"... Viděl jsem, jak se měním v aztéckého kněze, kolem hlavy barevné pruhy látky a najedou jsem v sobě pocítil energii kolibříka. Obraz se změnil a já se octnul nad planinou nad obrovským tvarem kolibříka. Ten tvar, to byl nějaký archetyp, energie vtištěná v prostoru, zhmotněná na zemi. Pak se země začala zvedat a celý ten kolos se proměnil v obrovskou kudlanku. Měla strašnou enegii, tak přímou a nekompromisní. Obrovská mocná inteligence (ne blbej hmyz), ale INTELIGENCE, která se s ničím nemazlí. Pak se objevila obrovská jedovatá mnohonožka. Při pohledu na ní se mi zvednul žaludek. Z toho, jak byla rezavá a placatá, připláclá u země a plná nožiček. Mnohonožka mě celého spolkla. Nevolnost a strach zmizely. Pak se objevila další zvířata. Vnitřním pohledem jsem se podíval vnitřkem těla směrem k nohám a tam jsem viděl dlouhého černého hada. Pak se mi ještě několikrát objevil obraz tlusté zelené housenky, která mě jakoby celého vyplňovala... Všiml jsem si dvou zmatených zauzlovaných míst ve svém těle..."

Houby Bohemky

"... Zakrátko mě ovládla velká úzkost, skličující strach. Moje ruce byly studené a třásla se mnou zimnice. Myslel jsem, že to snad ani nepřežiju. Kdyby to šlo, trip bych přerušil. Viděl jsem různé apokalyptické vize, vybuchující elektrárny, padající stožáry vysokého napětí, ohromné zkraty a výboje."

Lysohlávky, způsobeno pravděpodobně vypadlými pojistkami
 

"Také jsem při tripech zažil globální univerzální vědomí. Jako sjednocení všech elementárních, zdánlivě oddělených vědomí. Globální vědomí se projevovalo výjimečnou inteligencí. Nenašel jsem žádnou vyšší instanci, která by byla nadřazená nebo by toto globální vědomí řídila."

Látka neznámá, pravděpodobně houby

"Všímám si na sobě změn, uvnitř. Jen je neumím definovat. Jednoznačně stále přetrvává rozšířené vědomí a podstatně lépe vidím do dálky. Zlepšení zraku vydrželo asi dva dny, mírný pocit rozšířeného vědomí přetrvává stále. Jako bych měl lepší kreativitu, snáze se učím, všechno vnímám citlivěji. Takový je stav čtyři dny po experimentu."

1 g sušených lysohlávek

"Cítil jsem vědomí hub. Houby ke mně mluvily: "Jsi v bezpečí , uvolni se , máme tě rády." Odevzdal jsem se, cítil jsem, jak se probouzí vědomí celého mého těla. Pak jsem viděl šamana, jak přede mnou tancuje. Začal jsem se bránit sám před sebou. Moje já říkalo" "Jsi feťák!" a houby říkaly: "Ne, to je lekce života." A šaman mi povídal, že se tomu nemám bránit, že jsem šaman.Tak jsem si odpustil."

10 g čerstvých hub s tatínkem

"Své prsty jsem viděl, jakoby za nimi zůstával duch. Když jsem přeskočil z jedné klávesy na druhou, tak jsem prst ještě chvilku mlžně viděl na té původní klávese."

Odvar ze syrské routy

Podobné bytosti vám mohou ožívat před očima

"Vybavilo se mi hrozně moc vzpomínek z dětství a i z pozdější doby. Určitě musím někdy zajet k rodičům a probrat s nimi rodinná alba. Dalším pozitivem je, že nedokážu pochopit, jak jsme se s manželkou mohli občas hádat kvůli úplné kravině. Hodně mi to změnilo náhled na tyto situace."

Odvar ze syrské routy

"Najednou se mi prostě začaly jakoby propalovat mapy ve viděném a z děr se drala bílozlatá záře. Zároveň jsem jakoby za těmi propálenými zbytky obrazů běžné reality viděl molekuly LSD zaplavovat můj nervovej systém, bylo to jako pády meteoritů, komet a dýmovnic dohromady. Jen jsem se rozhlídnul, našel vyhozenou autosedačku ve křoví, tu jsem vytáhl na louku, na slunce, zasedl jsem a letěl."

3,5 papírků LSD, což je přibližně dávka, po které A. Hofmann zažil cyklistický den

"... Další velký rozdíl oproti houbám mi přišel v tom, že s houbou, jakožto živou bytostí se dá vytvořit jakýsi vztah. Houbové tripy často obsahují nějaký vnitřní dialog. Když se chci na houbách dostat k něčemu konkrétnímu, můžu vyvinout nějakou snahu a houba mě tam může dovést. Dalo by se říct, že se s ní za určitých okolností pomocí určitých metod můžu online dohadovat o změně průběhu tripu. LSD ale není živá bytost, ale produkt lidského intelektu. A šlapalo to mechanicky jako stroj. Promyšlený počítačový program, připravený předem včetně všech pocitů, myšlenek a synchronicit co se mi mají na tripu stát. A pokud by se přece našel nějaký nerozpuštěný zbytek běžného vědomí, který by do toho snad chtěl zasahovat, tak to programu hodí na vstup neplatná data, posere se to a skončí jinak než by mělo. Takové jsou moje dojmy."

Subjektivní popis rozdílu LSD a houbiček

"Ta inteligence, se kterou jde skrze LSD pracovat, má kurva dobrej smysl pro humor a to tak, že i pro černej. Pro prospěch nesmírné vesmírné komedie se ta iteligence neštítí občas sáhnout i po prvcích hororu."

Popis povahy LSD tripu

"Můj názor je, že houby zprostředkovávají přenos informací spíše po vodorovných osách, mezi lidmi zdokonalují komunikaci, navozují pocity sounáležitosti s těmi v naší rovině. Oproti tomu LSD zprostředkovává spíše přístup k svislým informačním kanálům, já a vesmír, co je pod a co je nad námi, umožnuje pohyb a percepci informací na spirále DNA, navozuje zážitky bioorganismů z nichž jsme se vyvinuli a do nichž směřujeme. Na druhou stranu je LSD velmi osobní a individuální. Vyjma telepatických jevů kdy při vysokých dávkách dokáže vícero experimentátorů současně vnímat společnou vizi a čerpat z ní informace o právě zjevovaném, postrádá mezilidský komunikační přínos. Naopak některé zážitky svojí nesdělitelností mohou vyvolat pocity vyčleněnosti ze společnosti."

Subjektivní popis rozdílu LSD a houbiček

"Pamatuji si sezení v centru Prahy, asi čtyři sta mirogramů, utekl jsem na Václavák a tam mi to šrotovalo o překot, lidi pobíhali a auta jezdily tak, že jim skřípěly pneumatiky, jasně vím, že to bylo proto, jak jsme rozvířili dění na telepatický síti, úplně se nám to vymklo z kontroly, seděl jsem na lavičce, kolem chaos a já se snažil uklidnit dřív, než se něco semele. Jak jsem se dával do pohody, tak vše kolem taky. Pasáci se přestávali hádat s kurvama, taxikáři začali jezdit normálně a celkově se vše srovnalo. To uvědomění karmy a propojenosti všeho mne odrovnalo..."

400 ug LSD, A. Hofmann při cyklistickém dni měl 250 ug, běžná dávka je cca 100 ug

Mohla bych takto pokračovat ještě na spousty a spousty řádků, ale myslím, že z útržků, které jsem posbírala na internetu, je jasné, že psychedelika nejsou žádnými hračkami. Pokud se někdo rozhodne vydat se na výlet, měl by rozhodně znát svou duši, aby alespoň zhruba věděl, co může očekávat. Je nutné mít též na paměti, že mnohé halucinogeny mohou být vysoce toxické - například durman nebo muškátový oříšek. O toxicitě LSD či některých hub naopak doposud nejsou žádné zprávy.

Psychedelická hudba

Psychedelická hudba začala vznikat v šedesátých letech dvacátého století, aby prohloubila nebo napodobila účinky halucinogenů. Skladby mají často surrealistické texty. Psychedelické skladby můžeme najít u například Jimmyho Hendrixe, skupin Pink Floyd, Led Zeppelin či Beatles.

Psychedelické umění

Inspirováni šamanskými výlety, mnozí umělci se nezapomenutelně vepsali do dějin. Za zmínku stojí zejména Timothy Leary, americký psycholog, filosof a spisovatel, který je též známý jako velký bojovník za LSD. Snažil se prosazovat revoluční myšlenky v psychologii, mimo jiné i používání LSD jako prostředku k psychoterapii. Po přísných zákazech opustil praxi a začal se věnovat LSD na vlastní pěst. V roce 1966 byl uvězněn za držení LSD, ale čtyři roky nato z vězení utekl za pomoci organizace Weatherman. Je autorem knih jako Velekněz nebo Záblesky paměti.

Nedalo mi to a musela jsem se podívat, kdy přibližně se začala užívat antidepresiva. Antidepresivum Imipramin se začalo užívat v roce 1957, LSD bylo zakázáno v roce 1967. Nechtěla bych být nařčena z příchylnosti ke konspiračním teoriím, to v žádném případě, případné vytváření spojitostí je věcí každého z nás. Nicméně když si uvědomím, jakým byznysem jsou dnes antidepresiva a hormonální antikoncepce a jaké mají přitom fatální důsledky na lidské zdraví, nelze se ubránit myšlence, že je tu něco zajímavého.

Psychedelický obraz (http://hvezdnysnilek.blog.cz)

Jiné metody navození psychedelických stavů

Změněných stavů vědomí lze dosáhnout i jinými způsoby, než požitím psychedelik. Hlubokou meditací, holotropním dýcháním... To bylo vyvinuto Stanislavem Grofem a jeho ženou Cristinou. Ti se dlouhou dobu zabývali účinky LSD, které však bylo záhy zakázáno, jelikož se s ním pojila spousta rizik. (Zde si prosím povšimněte, že ačkoliv se pomocí HD dostanete do stavu, který je velice blízký tripu, tak tato metoda se relativně běžně používá, nicméně jedno sezení vás vyjde na cca 2000 Kč, což je desetkrát více než za obdobnou dávku LSD, takže vše je ok.) HD vychází z předpokladu možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. Vychází ze starých šamanských rituálů, léčitelských obřadů, určitých forem hypnózy a jiných psychoterapeutických a duchovních praktik.

Paradoxní je, že dostupné, politicky a jinak korektní zdroje typu wiki, uvádí při HD stejná rizika a stejné krásy jako po požití LSD, navíc jako bonus se část lékařské veřejnosti domnívá, že hyperventilace při HD může poškodit mozkové buňky. Ale tam kde je láska, jsou prachy, tam je všechno dovolené... A tam kde nejsou, tam mě to nezajímá, jó dvě spálený srdce, Nagasaki, Hirošima...

Problém definice drogy

Mohli jste si všimnout, že až doposud jsem nepoužila slovo droga. Úmyslně jsem se tomu vyhýbala, protože si myslím, že tento pojem je příliš široký a nicneříkající, označení droga o dané věci nevypoví nic jiného, než že je nedílnou součástí něčího života. Jedna z definic je, že za drogu považujeme omamnou látku či látku léčivou. V roce 1969 podala přesnou definici drogy komise znalců WHO: "Droga, jakákoliv látka (substance), která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho životních funkcí". Z tohoto pohledu je drogou téměř cokoliv, včetně látek, které lidské tělo normálně vyplavuje při běžných činnostech.

V širším pojetí může být drogou jakákoliv látka, činnost nebo bytost, která mění naše vnímání nebo životní funkce. Na problém definice drogy se můžeme dívat také tak, že droga způsobuje závislost. Potom by pojem drogy byl ještě subjektivnější - mnozí lidé nedokáží žít bez sportu, hudby, svých blízkých, kávy, slunečního svitu... 

To všechno jsou důvody, proč jsem se chtěla vyhnout použití slova droga ve spojitosti s psychedeliky, neboť na nich podle nejnovějších vědeckých poznatků nevzniká fyzická závislost a ta psychická je věcí čistě subjektivní.

Krátké zamyšlení závěrem

Nezasvěcený čtenář by mohl nabýt dojmu, že zde psychedelika hájím. Zasvěcený čtenář též. Něco na tom bude.

Žiju ve světě, který se mě snaží reklamou přinutit ke kouření tabáku, požívání alkoholu, z každého McDonaldu na mě zírá pedofilní červenožlutý klaun, který se mě snaží nalákat do chrámu amerického snu... Ze všech stran se ke mně jako hladoví supi stahují podprahové signály, které se mi snaží vnutit, že je naprosto v pořádku užívat antidepresiva, anxiotika či hormonální antikoncepci. Modelem ideálního občana je poslušný člověk, který denně přežije svých osm a půl v kanceláři nad Excelovými tabulkami, které se mění pomaleji než Krkonoše. Ano, přesně takový člověk, kterého nakonec rutina a bezútěšnost monotónních nesmyslů přetvoří v univerzální položku statistiky státního rozpočtu...

Cítím se uražena. Lidská společnost se mě snaží zničit a změnit pod chabou záminkou mé ochrany. A sama sebe pojmenovala jako druh Homo Sapiens Sapiens - člověk moudrý. K čemu je tak vznosné jméno, když mi není dovoleno svou moudrost a rozum projevit alespoň tím, že budu rozhodovat o svém životě tak, jak sama uznám za vhodné?

Nedávno jsme se dívali na film Vanilla Sky a Tom se mě zeptal, co je pro mě štěstí. Nevím, jestli je možné to vyjádřit slovy, přesto se o to tady na několika řádcích pokusím. Co je pro mě štěstí? A co je neštěstí?

Neštěstí je mít sen na dosah ruky a přesto tak daleko, že se jej nemůžu dotknout. Neštěstí je ztratit se v titěrných nedůležitostech. Nevidět pro jejich armádu opravdové štěstí, opravdový smysl všeho. Neštěstí je klec. Klec, jejíž mříže jsou natolik průhledné, aby skrz ně bylo vidět na prosluněnou krajinu, ale zároveň tak pevné, aby se mi mohly vysmívat ve své vlastní ocelové síle. Je to něco jako temnota, která mě obklopí a nedovolí mi vidět sebe sama, která mě sváže ve své nicotě, až zapomenu, kdo jsem a kde leží mé sny. Silná přikrývka temnočerné tmy, která vysaje vše krásné, vzletné a kouzelné, až zbyde jenom mrtvé odevzdání...

Štěstí je naopak jako slunce. Nedočkavými paprsky prohřeje duši a prostoupí každičký kout mysli. Je to vlna magické energie, ten pocit porozumění a naprosté harmonie se světem, klid a rovnováha, že všechno je tak, jak má být. Ta jistota, že nepotřebuji a nechci víc, než mám, že tak, jak existuji teď, bych chtěla žít i tisíc dalších let. Vědomí, že někde je milovaná bytost, se kterou se můžu podělit o svou radost z maličkostí i velkých věcí. Že se o tu radost dělit chci. Že jediné objetí dokáže zahnat chmury... Vědět, že když zatoužím, odletím na slunečnou pláž, kde můžu s hipíky hrát na bubny až do rána, nebo si najít kousek neposkvrněné přírody, kde pod hvězdnou oblohou budu moci v tichu rozjímat... Jistota, nebo alespoň pocit jistoty, že mě nic nemůže zastavit, zavřít do klece a vystavit jako vzácné zvíře, chloubu systému a trofej z divokého honu na svobodné myšlení...

Dnes jsem jela výtahem a dívala jsem se do zrcadla. Najednou jsem ve svých očích viděla oči jiné. Oči, které důvěrně znám. Nevím, jestli to bylo způsobeno tím, že několik posledních dnech pročítám zápisky z psychedelických výletů, nebo něčím jiným, v tu chvíli jsem však měla pocit, že je všechno v pořádku. Že jsem volná. Silná. Nespoutaná. Milující a milovaná. Mé sny mi nemůže nikdo vzít. Klidná. A... Šťastná.

Budu pomalu počítat od deseti do jedné...

Deset.

Devět...

Osm...

Pomalu se probouzíte z mého snu, ale vaše oči jsou ještě stále zavřené.

Sedm.

Šest...

Pět...

Zvuky okolního světa se zesilují, z mého světa vnímáte už jenom mlhavé kontury.

Čtyři.

Tři...

Dva.

Z mé říše zbyla ve vaší mysli jenom vzpomínka.

Jedna.

Doufejme, že tento sen pro vás skončil probuzením...