Zkouškové und so...

Semestr se s dalším sešel a opět se snažím vnořovat do učení. A opět je to značně rozpačité vnořování. Chce se mi fňukat; chce se mi napsat něco jako "kdyby mě rodiče přihlásili na nějakou těžší základku nebo mě přinutili jít na brutálnější gympl, tak bych se třeba učit naučila", ale co už...

V pátek jsem si opravila dvojku z Molekulární a buněčné biologie z minulého roku na jedničku, což mě potěšilo, taky jsem s výpisky strávila hodně času. Když jsem si sedala ke zkoušejícímu, lehce se mi zhoupnul žaludek a musela jsem si jít koupit pití, ale pak jsem si vzpomněla na základní poučku - dýchat se musí a nejenom kůží. A bylo to v pohodě, přesně jak jsem chtěla.

Tak jsem s dobrou náladou jela na kytarový seminář. Rosťa mě zařadil do nejlepší skupiny, což mě potěšilo, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že naše šestá skupina zfúzovala s pátou a chodili jsme i na jejich hodiny. Bylo to super, i když bych byla přece jenom raději, kdyby většina účastníků nebyla 12-. Na další seminář bych se ráda jela podívat, ale vážně zvažuju svou (ne)účast na táboře. Jednak kvůli mlhavě plánovanému výletu do Finska a potom mám pocit, že semináře mi momentálně sedí víc... Nevím, pojedu se tam podívat na den, dva, ale asi budu dělat návštěvu a ne účastníka :-)

Pak jsem na nádraží v Hradci vyzvedla Toma s Martinem a taťka nás zavezl do Hvozdnice, kde Maruška páchala finský večer pro Esu. Fina jménem Esa, abych se vylhala z českého skloňování finských jmen. A konečně už bezpečně trefím k Marušce! Bylo to fajné, popíjeli jsme víno a jiné, dostali jsme od Maruščiny mamky jasné rozkazy - VŠECHNO ZEŽRAT! No dobře, nebylo to takhle doslova, ale jak znám Maruščinu mamku, tak něco takového určitě v hlavě měla. Dokonce jsme s Tomem zvládli vstát nechutně brzy a stihli jsme všechny autobusy. Kdyby v tom zkouškovém nebylo tolik učení, tak by to byla celkem pohodová část semestru...

A dneska jsem zkazila zápočtovku z japonštiny. Jsem naštvaná, protože jsem podcenila katakanu, podcenila jsem slovíčka a v momentě, kdy jsem si nebyla jistá, jak přesně přepsat svoje příjmení do katakany, tak jsem usoudila, že kdybych se pokusila odevzdat něco tak hrozného, tak bych se už nikdy nemohla ukázat na žádné hodině. Což by bylo poněkud nepříjemné vzhledem k tomu, že je to dvousemestrální kurz... Tak jsem to po chvilce koukání do testu a zjištění, že bych určitě nedala víc než třetinu bodů, zabalila a odešla...

Takže jsem lama, jsem naštvaná a vůbec, kdybych byla policajt, teď zrovna jdu prudit a měřit padesátku na nějakém nesmyslném místě, případně vypisovat pokuty za špatné parkování, za nevhodnou barvu stěračů a tak podobně...