Vokrad bych vás, ale máte krásný voči und so...

Včera jsem potkala zvláštní individuum. Řekla bych, že patřil k našim snědým spoluobčanům, ale měl světlou kůži a modrozelené oči. Vykotlané zuby s ohromnými mezerami. Přošedivělé zvlněné vlasy pod čepicí a přesně ten pohled zvláštní bezstarostnosti, který nejčastěji vídám u Cikánů. Nesla jsem si na kolej košík hrušek. Nastoupila jsem do autobusu a on se na mě podíval a prohlásil:

"Vokrad bych vás slečno, ale máte krásný voči."

Musím říct, že mě pobavil. Tedy ne že bych ho chtěla potkat v temné uličce. Přece jenom za slunného odpoledne vypadají takoví lidé úplně jinak...