Defenestrace se nekonala und so...

 Byla jsem se dnes podívat před úřad vlády. Nějakou dobu jsem sice váhala, jestli má vůbec smysl chodit na demonstraci, z které žádná defenestrace ani nic podobného nekouká, ale pak jsem si řekla, že přeci pan rektor nevyhlásil volno jen tak pro nic za nic a jestli myslí, že to k něčemu bude, měla bych se připojit, když je potřeba. Přece jenom je to moje škola, i když akce to byla dosti mírumilovná.

Vstala jsem tedy v šest hodin, abych stihla naměřit všechno, co jsem potřebovala a slíbila, a pak jsem se vydala k FF UK. Odhadla jsem dav na nějakých deset tisíc hlav, když nepočítám přítomné psy. Když jsme dorazili před onen úřad, doufala jsem, že se třeba něco zajímavého stane. Že třeba Dobeš vyskočí z okna a nabodne se na plot. Nebo že úřad vzplane. Ale nic se nedělo, jen se chvíli křičelo a potom se šlo domů. Docela mě překvapilo, kolik jsem potkala známých tváří. Pana profesora Hálu, naše teoretiky, pana docenta Pšenčíka, Pavla Vojtíška z gymplu a ještě hromadu spolužáků z MFF.

Za to když jsem jela do Hostivaře pro běžky, byl tam jakýsi jedinec, který sprostě nadával dvěma slečnám a na jednu z nich dokonce plivnul. Tak když nastupoval za mnou do autobusu a stále velice sprostě nadával, docela nahlas jsem mu řekla, co si o jeho chování myslím. Ohnal se po mně kufříkem a nazval mě jednou částí mého těla. Měla bych se asi naučit rychleji reagovat a manuálně dát takovýmto lidem najevo, že mě nikdo nebude nadávat a už vůbec se po mně ohánět a šťouchat do mě kufříkem. Mohla jsem ho v rámci zachování cti mé a těch dvou mediček zneškodnit. Byl trochu v náladě. Příště.