Kterak jsem spálila vodu und so...

Již potřetí se mi povedlo spálit vodu. Chtěla jsem si udělat čaj, nalila jsem tedy vodu do hrnce, postavila jej na plotnu a odešla jsem, abych mohla ve své jeskyni v klidu přemýšlet. Nu, a přemýšlení se trochu protáhlo. Zamyslela jsem se trochu pekelně, čemuž také odpovídal smrad, který se nenápadně linul pode dveřmi. Čekala jsem katastrofu menšího rozsahu, o něco víc zkorodovaný hrnec než předtím. Nicméně výsledek mého zamyšlení mě vskutku pobavil!

To černé vpravo je vedlejší plotýnka, ta hnusná žluť je dílem zlotřilých antropologů, to bílé vlevo je vodící deska hrnce, která se horkem oddělila od jeho zbytku a ta stříbrná loužička je prosím ocel, která nevydržela ten žár a roztopila se. Ano! Podařilo se mi spálit vodu tak epickým způsobem, až jsem roztavila hrnec! Jeho ostatky teď dlí vedle koše. Měla bych si koupit rychlovarnou konvici...

Odloupla jsem kov z plotny a zchladila jej pod vodou, hezky se z něj kouřilo. A smála jsem se asi čtvrt hodiny, hlavně když jsem si představila, co by asi udělali antropoblbové, kdyby viděli moje destrumění.