Fata Morgana und so...

Protože se ze všech sil snažím oddálit úkol z kvantovky, přemýšlím, jaké všechny "povinnosti" jsem ještě zanedbala. Ještě jsem se nepochlubila, co všechno hezkého jsem včera viděla ve Fata Morganě!

List tropické rostliny, Fata Morgana

Ráno jsem vyzvedla Marušku na Hlavním nádraží, dostala jsem od ní dárek k narozeninám, filosoficko-psychologickou knížku a oříšky, a vydaly jsme se do Fata Morgany. Na motýly. Měly jsme štěstí, že jsme se dostaly do téměř prázdného autobusu, takže jsme se nemusely mačkat na hordu dětí.

Motýl, Fata Morgana

Po výstupu jsme se zamotaly do houfu nějakých slečen cca školou povinných a chvíli jsme zaujatě poslouchaly rozhovor tří slečen, které nejdřív řešily, že k tomu, aby si někoho oblíbily, jsou potřeba tři roky a že když někdo tvrdí něco jiného, tak kecá. S Maruškou jsme se po sobě pobaveně koukaly a pak slečny začaly dost intenzivně pomlouvat jakousi nepřítomnou kamarádku. Kdo ty děcka učí takové výrazivo? Za chvíli jsme se z jejich tlupy naštěstí vymotaly, takže jsme úvahy, co za úžasné a okouzlující osobnosti z nich vyrostou, mohly nechat za nimi.

Rostlina, Fata Morgana

Motýlů ve Fata Morganě nebylo moc, to nám ale náladu nemohlo zkazit, koukaly jsme po kytkách a číhaly na motýly. Při procházení kolem exponátů jsme si také vyslechly několik zajímavých věcí o tropických rostlinách, jakási školní výprava s sebou měla průvodce, tak jsme se také vzdělaly.

Maruška

Když jsme celý skleník prošly, vydaly jsme se venkovní části botanické zahrady. Bylo krásně a spousta rostlin právě kvetla, bohužel je ale zahrada příliš rozlehlá na to, abychom ji pořádně prošly za pouhých pár hodin a prozkoumaly všechny rostliny. Posvačily jsme pod borovicí Jeffreyho a zamířily do japonské zahrady, Alena-san totiž říkala, že je velice povedená. Měla pravdu.

Tulipán

V japonské části botanické zahrady byly rozestavěné květináče s bonsajemi, některé z nich vypadaly opravdu prastaře, netroufla jsem si odhadovat jejich věk, ale udržet je naživu musel být opravdu netriviální úkol.

Experiment s dlouhým časem, japonským květem a proměnnou ohniskovou vzdáleností

Panoval zde čilý zahradnický ruch, pracovníci BZ zasazovali čerstvé rostliny a sekali trávu. Usoudily jsme, že botanická zahrada by byla ideálním místem pro studium na státnice a umluvily se, že až budeme z učení zoufalé, zamíříme do pražské BZ nebo do brněnského arboreta.

Experiment s dlouhým časem, Maruškou a proměnnou ohniskovou vzdáleností

Když jsme odcházeli z botanické zahrady na autobus, abychom stihly koupit myši pro Shiraz, vyprávěla jsem Marušce o různých motýlech, které by ve Fata Morganě viděla, kdybychom se tam vypravily dřív. Idea Leuconae, Morpho Peleides, Caligo Memnon, Attacus Atlas neboli martináč... Martin! Vzpomněla jsem si, že Martin by Marušku určitě rád viděl, protože se pořád míjeli, tak jsme si udělaly ještě výlet do školy, na trojský matfyz, sedli jsme si s Kofolou a povídali o všem možném.

Experiment s dlouhým časem, tekoucí vodou a proměnnou ohniskovou vzdáleností

Martin pak odjel na katedrální seminář do Pece pod Sněžkou, popřály jsme mu tedy hodně štěstí na pondělní obhajobu jeho diplomky a vydaly se na lov myší. Lov byl úspěšný, stavila jsem se ještě pro Toma a nakrmili jsme mou ňuňu malinkou smrtelně nebezpečnou Shiraz i sebe a pak už Maruška musela zmizet na vlak. Dny by opravdu měly mít tak o šest hodin víc!