Koloběžka je jen pro mladý!

Aby vám to bylo jasné. V sobotu jsem se zúčastnila semináře kendó pod vedením ó nejvyššího, nejúžasnějšího a legendárního Jindry Ziegelheima, kéž mají jeho šinaje vždy ten správný švih, když učí ty lemry, které nemají ani první dan, a bylo to fajn. Sice v tělocvičně byla šíleně špatná akustika, takže ze zvučného halasení nejvyššího jsem chytila asi tak každé desáté slovo, ale stálo to za to. Při šiai, souboji, jsem ale spadla, a to tak nešikovně, že jsem si zvrtla kotník. No nic, nejdřív to tak nebolelo, tak jsem si upravila men, přilbu, a šla jsem znovu bojovat. Protože ale neznám pravidla, nedokázala jsem dát ippon, nicméně ani kolegovi, s kterým jsem bojovala, se to nepodařilo, tak to nakonec skončilo remízou. Fajn, aspoň něco za ten kotník.

Po několika minutách jsem si ale trochu nadávala, protože nebohý pravý kotník se začal ozývat. Ani zázračný gel od Marcely, který mi úspěšně znecitlivil levou nohu, ho nedokázal uspat, takže jsem jenom doufala, že to do zkoušek vydržím. Prošlo mi to, i když jsem si klekala s krajním sebezapřením. Ale aby toho nebylo málo, kolega mi šlápl na palec, což bylo možná ještě horší než zvrtnutý kotník, ale nikdo si ničeho nevšiml a zkoušky jsme všichni udělali. A následovala oslava! A taky ortéza a francouzské hole.

Jak jenom někdo může existovat s těmi příšernými klacky?! Rychlost pohybu přinejlepší třetinová, motorika silně narušená. Ani s jednou to není o moc lepší, jediná výhoda oproti dvěma klackům je to, že si připadám jako Dr. House a napadají mě všemožné cynické hlášky. Tak jsem si řekla, že je načase s tou neschopností něco udělat, a od jednoho milého spolukolejníka jsem si půjčila koloběžku.

A problém je rázem vyřešen! Jela jsem dnes do školy s větrem ve vlasech a proti mně šel tatínek s malým, asi pětiletým klukem, který se na mě podezíravě podíval a zahlásil tatínkovi: "Ale na koloběžce jezdí jenom mladý!" Musela jsem se hořkosladce usmát. Ne proto, že jsem byla zařazena mezi staré, už jsem si zvykla na to, že se mě některé děti bojí. Ale ať už prcek myslel mladé obecně nebo děti, jednou bude mít velice smutný život... Budiž mu všednost lehká. Amen.