Šílenec se šroubovákem - 2. 10. 2013

O středeční noci jsem ve snu potkala jakéhosi šílence, který se mě pokoušel zabít šroubovákem. Přejte mi štěstí a pokud se vám líbí exkurze do života mého snového já, neváhejte mi to sdělit.

Běžela. Běžela pryč, bylo jí jedno kam. Potřebovala se jenom dostat z dosahu toho šílence. Tulák ji však pronásledoval a šíleně se smál. Měl v ruce šroubovák a pronásledoval ji až překvapivě rychle. Cyrila měla ve stehně už dvě díry, které pomalu krvácely. Ztrácela dech. Vandrák ji dohnal a znovu bodnul. Vykřikla a poskočila.

V dálce viděla dvě postavy. Když se dostane až k nim, možná tuláka zabijí a ona potom bude moci odkulhat na studijní oddělení své fakulty, kde ji ošetří. Jiné místo totiž neznala. Sebrala všechny síly a zrychlila, i když se do jejího stehna neustále zakusoval šroubovák šíleného muže.

Ještě pár kroků. Cyrila přerývavě dýchala a počítala vteřiny. Konečně. Doběhla k dvěma neznámým osobám, které vyrušila v přátelském rozhovoru. Podívala se na ně a postavila se tak, aby se k nim tulák musel postavit zády. Zatnula zuby a vydržela poslední bodnutí. Poodstoupila a sledovala, jak dva neznámí muži umlátili vandráka holemi. Gumové konce jejich zbraní se odrážely od šílencovy hlavy a Cyrila se belhala k budově fakulty.

Konečně se došourala k velkým dubovým dveřím. Zatlačila do nich a s vypětím všech sil se dostala na studijní oddělení. Klesla na židli vedle jakési neznámé ženy v uniformě a odvážila se pohlédnout na své zranění. V jejím stehně zelo pět hlubokých ran. Tiše zaklela a pohlédla na studijní referentku za sklem. Chtěla něco říct, ale už neměla sílu na to, aby utvořila větu. Rány tiše krvácely.