Sayonara | Listopadové radosti

Zcela překvapivě nic nestíhám. Nebo aspoň trpím utkvělou představou, že mám málo času.

Ve čtvrtek večer jsem si vyzvedla Toma na Florenci, vracel se z konference v Brně, a tak jsme si udělali piknik. Jo, na konci října. Na kolejní chodbě v sedmém patře. Koupili jsme si něco dobrého, sbalili mou žlutou kolejní deku, zapálila jsem svíčky a užívali jsme si výhledu na Prahu a dalších radostí, které skýtá půlnoční chodba. Akorát není úplně dobré, když začne ze svíček kapat vosk. Ale na to mám už připravené Petriho misky.

V pátek ráno jsme se s Tomášem konečně dostali k vyzkoušení hry Sedm draků, což je mimochodem opravdu zajímavá a krásně zpracovaná karetní hra. Ne že by se mi nechtělo do školy, ale mé milé tělo zřejmě usoudilo, že školy bylo pro tento měsíc až dost a že bych se měla věnovat něčemu jinému, tak... Jsme si zahráli! :-)

O víkendu jsem se zase soustředila v Krkonoších na Pomezní boudě, celé dva dny jsme se bili a cvičili jsme kendó. Dokonce jsem se dověděla zajímavou věc o první katě, o které jsem neměla ani tušení. A aby to bylo hezky zakončené, udělala jsem zkoušky na třetí kjú. Což není zrovna nejpokročilejší stupeň, ale obdržela jsem gratulace, takže to zřejmě je na třináct měsíců cvičení kendó dobré.

Nechala jsem se vysadit v Hradci a pozdravila se s Verčou, která zase hezky rychle zmizela, v pondělí po jízdách jsem odjela do Prahy, abych se podívala na kamarády do K4 a na úterní přednášku a seminář... A hned jsem zase jela do Hradce na slavnostní ukončení Škrabodílen, literárního semináře. Byla tam lady české fantasy, Františka Vrbenská, což je prý její pravé jméno a nikoliv pseudonym, jak jsem si nejdřív myslela. Sympatická paní, která má ráda elfy.

Přežila jsem dokonce i autorské čtení své povídky Čtyři hodiny ráno, která ale teď vypadá poněkud jinak a ještě ji chci mírně upravit. Neutekla jsem. Nebylo totiž kam. :-)

A přespala jsem u taťky, abych se ráno zase vypravila do Prahy, podívala se na seminář, kde nám povídali kolegové o Japonsku, napsala anotaci k žádosti o GAUK... Já chci sekretářku, která pro mě bude zadarmo pracovat!

A víte, co udělám zítra odpoledne? Zítra, překvapivě, opět jedu do Hradce! Kdyby se cestováním mládlo, měla bych dobrý náběh na nesmrtelnost. Ale takhle? Budu si zřejmě muset vystačit s tím nehezky krátkým dnem. A vymýšlet všelijaké blbosti jako doposud!