Dračák, cukrovka und so...

Dvě sklenky vína udělaly své. Nebylo to ledajaké víno. Bylo to maďarské víno. Dnes se vrátil náš drahý tatínek z výletu do Maďarska. On to vlastně nebyl tak úplně výlet do Maďarska, byla to výprava do Rakouska, nicméně poté, co se ukázalo, že v rakouských Alpách sněží, odebrala se celá dvoučlenná výprava směrem do Maďarska. A tak jsem dostala jakousi dárkovou předehru ke státnicím - luxusní tříputňové víno!

Už se těším, až onu roztomilou lahvinku otevřu. Pravděpodobně ji potom zařadím mezi čtyři lahve, které pro mě mají speciální význam. Jo, vím o tom, jsem divné stvoření, mám schované čtyři lahve od čtyř různých alkoholických nápojů - víno Gewurtztraminer, lahodné alsaské víno, lahvinku, jenž jsem si koupila ve Francii, lahev od mandlové medoviny, kterou jsem dostala od Martina a kterou jsme s ním a s Elleshin zlikvidovaly, lahev od piva Guiness, kterým jsem uplatila Davida, aby mi pomohl odstěhovat kombo a lahev od maďarského vína, které jsem vypila jedné velice smutné, přesmutné prosincové noci, kdy jsem tvořila návrh svého krásného... Kdy jsem zkoušela kreslit tři modré květinky v různých variacích.

Včera jsme se po dlouhé době zase vypravili do středověké Francie, kde se vyskytují naše drahé dračákové postavičky. Soucítím s Irśai. Když jsem si ji zakládala, neměla jsem ani nejmenší tušení, že intelekt devět odpovídá intelektu úředníka, jak mi bylo řečeno. Takže drahá a krásná Irśai Malverina Oliver je nejhloupějším členem výpravy. Navíc ani její moudrost nedosahuje nijak závratných hodnot, takže jen tak chodí po lese, sežere všechny bobule, které objeví a navíc se nechá nacpat gnomím masem jenom proto, že jí proradná divoká elfka řekne, že je to jelení pečeně. Ach jo. A ještě k tomu je těhotná a aby toho nebylo málo, sukuba, která ji provází, má s jejím případným synem nekalé úmysly a divoké elfce bych taky nevěřila ani slovo. Ostatně já sama bych nevěřila nikomu nic, ale to nebohá Irśai nemůže vědět. No... Kdo ví, co jí její důvěřivá povaha způsobí. Jestli přežije, tak by mohla přehodnotit své životní posoje a věřit všehovšudy sobě a své korálovce, i když.... Při její inteligenci... Není nejlehčí hrát za postavu, jejíž inteligence je asi tak poloviční než ta moje...

A ráno jsem vstala (překvapivě) jako první, a tak jsem si v tichosti četla bakalářku pohozenou na stole. Byla to bakalářka jakési zdravotní sestry - měla za úkol se starat o člověka, jemuž kvůli cukrovce byla amputována noha. Což by samo o sobě (pro zdravotní sestru, mě pahýly a jiné deformace děsí) nebylo tak hrozné, kdyby dotyčný pan M. věčně neskuhral, že doktoři se flákají, že stejně umře a navíc nedodržoval doporučení lékařů (sakra, jaktože si někdo zároveň stěžuje, že stejně umře a zároveň se bojí, že nezabezpečí rodinu?!) - kouřil jak hnus a cpal se tučným jídlem až hrůza. No, není divu, že s takovým přístupem nakonec stejně po chvíli umřel. Načež jsem se rozhodla, že nechci zemřít na cukrovku. Podle popisu v oné bakalářce je to ohavná smrt, před kterou navíc musí umírající nechat ostatní, aby se o něj starali.

Fuj. Ohavná představa. 

Jediná elegantní smrt je podle mě vykrvácení. Není to nic extrémně bolestivého a navíc má umírající čas rozhodit vlasy a nasadit blažený úsměv. Což o to, takový infarkt asi  taky není moc krutý, ale není moc času na úsměv... A ostatní způsoby, jako jsou různé roztomilé civilizační choroby, jsou nechutné, zkrátka to všechno obsahuje příliš mnoho bolesti a závislosti na druhých a upřímně - kdo by stál o to, aby byl nějaká nehezká mrtvola s obličejem staženým bolestí... 

Tak jsem se dnes ovíněně rozjela.

Kdybych pokračovala ještě chvíli, mohla bych odhalit ještě něco moc svého a to by bylo hrozné! I když... Četla jsem, že lidé, kteří pravidelně sdělují své pocity nějakému deníku, se dožívají vyššího věku a navíc mají méně chorob. Zvrhlá myšlenka. Svěřovat někde své pocity. Takže jelikož si nepíšu emocionálně zabarvený deník, jenom toto cosi v mém pralese, pravděpodobně mě jednou stihne krutý záchvat (tipuju to na záchvat paniky, žárlivosti, případně obojího) a skácím se na zem a poté, co mě divocí psi dostatečně ohlodají, mravenci očistí mé kosti doběla, usadí se v mých ostatcích hejno potkanů, v mé lebce bude mít sídlo alfa samice s alfa samcem, kteří by mohli být světle šedí, má žebra budou poslytovat přístřeší dalším potkanům a pod kostmi pánevními budou rozpustile dovádět malá potkaňátka!

Takže...

3, 2, 1... Dobrou noc. Ještě chvíli budu tiše meditovat nad sklenkou tokajského a poté se ponořím do říše snů...