Čarodějův učeň

V sobotu jsme se s Tomem opět vypravili do Národního divadla, tentokrát na taneční představení Čarodějův učeň. Nikdy předtím jsem na baletu nebyla, mé jediné setkání s ním bylo ve filmu Černá labuť, tak jsem byla zvědavá, jak vypadá ve skutečnosti.

Autory libreta jsou Jan Kodet, Martin Kukačka a Lukáš Trpišovský. Celé představení v rukou a nohou personálu Národního divadla bylo skvělé, scéna byla mimořádně kouzelně zpracovaná. Bylo vidět, že světelní technici si na hře světel dali opravdu záležet.

Scéna byla zpracována velice jednoduše, kostýmy byly geniální. I když jsem se na začátku bála, že nebudu vědět, o co v představení jde, nakonec jsem byla ráda, že nikdo kromě chóru, který zpíval hallelujah, a šepotu, který volal hlavního hrdinu Krabata, nepoužil jediný artikulovaný zvuk. A základní myšlenku jsem pochytila i tak.

Velice pěkně a výmluvně byly tancem znázorněny milostné scény a čarodějnické souboje. Dalším okamžikem, který mě uchvátil, bylo setkání dvou duší mrtvých, při kterém "sněžilo".

A samozřejmě v neposlední řadě musím zmínit i hudbu, která i když nebyla vždy živá, nezůstávala za zbylými složkami pozadu.

Samotný příběh je založený na lužickosrbské legendě a vypráví o Krabatovi, dospívajícím chlapci, který si začne zahrávat s temnou magií (mimochodem čaroděj byl také naprosto skvělý a nad jeho kostýmem jsem se nekrátkou chvíli rozplývala). Když však zjistí, že čaroděj a ostatní učni se věnují nekromacii, přestane se mu směřování jeho kariéry zamlouvat.

Příběh je i zfilmován, a to hravýma očima Karla Zemana, a zpracován literárně Johannem Wolfgangem von Goethe.

Takže jestli zvažujete návštěvu baletu a bojíte se, že na vás vyskáčou baletky v dortoidních šatech, můžete se bez obav vydat do Národního divadla a užít si těch pár hodin s Čarodějovým učněm, zklamaní nebudete.