Nedávno jsem si oblíbila jedno malé pražské divadlo, a to Divadlo bez hranic.
Je tak malé, že když sedíte v první třídě, občas se bojíte, že vám herci dupnou na nohu, a stáváte se skoro až součástí jeviště. Navíc je tam i bar, kde můžete po představení popít a užít si jedinečnou atmosféru pražského uměleckého podhoubí.
Už ani nevím, kdy jsem se tam vypravila na hru Na Vánoce budu gay, jelikož už nějakou dobu nosím v hlavě tolik restů, že se divím, že mi ještě nepřidělili asistenta, abych z toho nezešílela, nicméně dneska jsem se konečně dostala k sepsání malé reportáže.
Minor spoiler begins here!
Jak se dá očekávat z názvu hry, jedná se o komedii. Hlavní hrdina Peppino zjišťuje, že na Vánoce ho má navštívit jeho velmi bohatý strýček, který vlastní řetězec pizzerií a hodlá na něj své jmění přepsat. Problém je ovšem v tom, že strýček je gay a heterofob k tomu. Zkrátka kdyby se dověděl, že jeho nejmilovanější synoveček má rád holčičky, o pohádkovém jmění by si mohl nechat jen zdát.
Oba heterosexuální kamarádi se snaží se přes víkend naučit, jak se stát pravými gayi
Peppino se však nehodlá svého štěstí na obzoru jen tak vzdát a rozhodne se konat. Svého kamaráda Ercola přesvědčí, aby s ním hrál pro strýčka divadlo, celý byt v srdci Říma společně náležitě oteplí a snaží se udržet své dvě vášnivé italské přítelkyně z dohledu. Samozřejmě jejich drahé polovičky jsou vášnivé převelice, a to vyústí v řadu veselých situací, když to nejste vy, komu jde o prachy.
Takže pokud se vám někdy stane, že nebudete mít v Praze co dělat, vřele vám doporučuji navštívit právě tohle divadlo, nebudete litovat.