B. Smetana - Prodaná nevěsta

V pondělí jsem si zašla do Národního divadla na Prodanou nevěstu. Tomova ségra měla nějaké lístky navíc, a tak jsem si řekla, že to bude příjemně strávený večer, zvlášť když program mimo samotné opery obsahoval i prohlídku divadla.

Dorazili jsme na místo, sešlo se nás asi šest. Sympatická průvodkyně nás protáhla mnohými tajnými zákoutími Národního divadla a celou dobu vyprávěla o historii budovy. Vyvrátila také některé zažité stereotypy, které se učí ve školách. Například to, že budova Národního divadla byla postavena ze sbírek těch nejchudších Čechů. Není tomu tak, lví podíl na financování měla hlavně česká buržoazie a města. Toliko k informaci, která tak snadno pronikla do hodin dějepisu, aby snad podporovala všeobecnou nevraživost vůči úspěšným podnikatelům a jiným podlým živlům. Celá stavba vyšla na tři miliony zlatých, což jsou přibližně tři miliardy dnešních korun.

Další mystifikaci, kterou milá průvodkyně vyvrátila, je pohádka o vzájemné nevraživosti mezi Čechy a Němci. Samotné národní obrození bylo spíš hnutím šlechty a buržoazie, která pro zábavu mluvila a psala česky. Takže žádná "hnací síla zdola". A ředitel Národního divadla byl Němec.

Dále jsme se dověděli také něco o Hinajsově oponě. Paní se nás ptala, proč podle nás jsou ve spodní části vyobrazené erby některých měst. Tipla jsem si, že sponzoring, a ono to bylo správně. Vůbec prý se "špatnost" dnešní doby přeceňuje a žádné zlaté časy ve skutečnosti neexistovaly. :-)

Samotná opera je napsaná lehkým a nenásilným stylem. Karel Sabina a Bedřich Smetana neopakují zažité stereotypy o zlých boháčích a utlačovaných chudácích, což mě velice potěšilo. Také se v díle nevyskytují žádné patologicky zlé postavy. I prostý Vašek je zde podaný jako neškodný moula, Kecal zase jako podnikavý člověk, který svou chytrost občas překombinuje. Přirozeně vystihuje chování jednotlivých postav, autor rodiče Mařenky nenutí do autoritářsky úchylné role, jako to udělal např. Stroupežnický ve hře Naši furianti.

Dílo obsahuje i nenásilné a nevulgární vtipy, zkrátka myslím, že Bedřich Smetana přesně odhadl, co se hodí pro operu, která má za cíl nejenom pobavení prostého lidu, ale i potěšení intelektuálně vyvinutějšího diváka/posluchače.

Navíc hudba se mi poslouchala velice dobře, nerušila a přirozeně kopírovala příběh.

Operu režírovala paní Magdalena Švecová, orchestr dirigoval David Švec. Umělci Národního divadla odvedli skvělou práci, i když vzhledem k povaze díla jsem opravdu uvítala titulky, protože opernímu zpěvu není vždy úplně rozumět.

Choreografie byla nádherná, herci si s jednotlivými scénami opravdu vyhráli. V jednom okamžiku se na jeviště dostává i cirkus, což skýtá příležitost k akrobatickému vyblbnutí, která nezůstává nevyužita.

Ještě bych se ráda zmínila o kulisách, protože ty se mi v podání týmu ND velice líbily. Většinou se skládaly z několika zahnutých plátů "posečeného pole", které se během vystoupení přesouvaly dle potřeby. V jedné scéně byly nenápadnými dírami v deskách prostrkovány červené květy vlčích máků, což v kombinaci s hudbou bylo kouzelné. Mohla bych ještě popisovat, jak umělci ztvárnili kulisu noční vesnice a spoustu dalších věcí, ale myslím, že by to už bylo zbytečné, protože mým hlavním poselstvím je, že na tuhle operu se určitě vyplatí zajít.

I když opera trvá bezmála tři hodiny, není během ní moc času k nudě.