Také slýcháte, že mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice? Omyl. Větší snad už ani být nemůže. Láska a nenávist jsou jako kladný a záporný náboj nebo jako Odeta a její zlé dvojče. Ano, jsou si podobné, někdy tak, až nás to zmate, ale mezi nimi je hraniční zeď s odstřelovači na každém kroku a ostnatými dráty plnými tetanu.
Jsou tak daleko od sebe, jak jen to je možné, až se stanou opačnými obrazy. A proto je nejeden princ zmaten, když mu každou chvíli přistane na lůžko jiná labuť a on není s to je odlišit.
Při lásce stejně jako nenávisti se nám vzrušeně rozbuší srdíčko, vidíme-li objekt své vášně. Máme pocit, že mu chceme říct tisíc a jedno slovo, sevřít jej tak pevně, až nebude moci dýchat, a v noci se k němu vracíme v myšlenkách. Pamatujeme si, co řekl před dvěma měsíci, a nemáme problém se mu vyznat na veřejnosti. Nu, zkrátka Odeta a její zlé dvojče.
Co s tím? Ať už jste terčem nenávisti z jakéhokoliv důvodu, že jste moc krásní, chytří, máte se rádi, jste úspěšní nebo jste jednoduše kokoti, nenávist svému protějšku nevymluvíte. Můžete s tím bojovat, můžete proti tomu protestovat, zahájit masivní letákovou kampaň, ale to je tak všechno, co můžete. Pokud váš milý hejtr není členem vaší rodiny nebo nepatří k některému z vašich přátel, ani nic dělat nepotřebujete. Pokud ano, nic dělat nemůžete. Nemůžete se prostě zalíbit všem, a když se o to budete snažit, brzy budete za podlézavé bezpáteřní stvoření bez kapky sebeúcty a kdo by se chtěl přátelit (upřímně přátelit, ne takové to zdvořilé usmívání a následné pomlouvání v hospodě) s někým takovým?
Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, nenávist nezasahuje pouze lidi. Vezměte si třeba černé kočky. Nebo píču.
Černé kočky byly asi moc krásné a možná lidem připomínaly něco, co ztratili, proto byly ve středověku upalovány společně s "čarodějnicemi".
Ale vám teď v hlavě vrtá ta píča, není-liž pravda? Asi se ptáte, proč jsem se já, jinak slušná a decentní elfka, uchýlila k vulgarismům. A já říkám - neuchýlila. Píča pochází z francouzských slov petit chat, což znamená kočička. Takže to je ve skutečnosti velice krásné, mazlivé a něžné slovo, z kterého vulgarismus udělala až lidská nenávist.
Proč se vůbec lidé, kteří nám pijí krev, pojmenovávají po pohlavních orgánech, s kterými je tolik radosti? Je to také onou bipolaritou? Proč nenadáváme ostatním třeba "ty hemoroide", "ty vaginální infekce" případně "ty mozková výduti", chceme-li zůstat slušní a vyhnout se oné zapovězené oblasti.
Mám svou vlastní teorii a budu ráda, když se k ní vyjádříte. Myslím si totiž, že pojmenovávat své pohlavní orgány mazlivými a něžnými slovy je jedním z největších vyjádření lásky k sobě samému. A to se neodpouští! Mít rád sebe sama je osmým smrtelným hříchem ze sedmi, protože pak budete vyrovnaní, šťastní, spokojení sami se sebou, nebudete už potřebovat žádné další produkty a recepty na zaručené štěstí. Sebeláska je nepřítelem ekonomiky!
A proto objeví-li se nějaké kásné slovo jako píča, je okamžitě tabuizováno, ocejchováno a posláno do vyhnanství spolu s ostatními kokoty, kundami, čuráky a prdelemi. Můžeme si za to sami. Mohli jsme mít bohatou slovní zásobu a nemuseli jsme provádět jazykovou akrobacii jenom proto, abychom nemuseli referovat o našich pohlavních orgánech jako o "tom".
Takže nezoufejte, řekne-li vám někdo před přáteli, že se vyjadřujete vidlácky a že byste měli nejdřív dokázat, že máte něco v hlavě, když chcete promluvit. Není to vaše chyba. Je to chyba člověka, co onu věc vypustil z úst. To on se vyjadřuje vidlácky a projektuje to na vás. To on se nemá rád, protože si myslí, že člověk na to, aby mohl mluvit, musí dokázat svou dokonalost a všeznalství. Na takového člověka se můžete blahosklonně usmát, pronést něco sarkastického, pokusit se o rozumnou argumentaci, ale pořád je to minimálně remíza. On vás evidentně nemá rád a sebe nenávidí. Vy na tom hůř být nemůžete.
A co vy, setkali jste se s nenávistí, nad kterou jste se museli pousmát?
Setkali jste se s nenávistí na neočekávaném místě?
Máte nějaký lingvistický postřeh, co se týká nadávek v cizích jazycích?