Jak jsem slíbila, tak také činím. A prozradím něco o tom, kterak jsem podpálila trutnovský kostel.
To jsem takhle jednou vyhrála druhé místo v literární soutěži Trutnovský drak se svou povídkou Nečtěte knihy! a organizátoři mě pozvali na Dračí slavnosti. Tak jsem si řekla, že to bude určitě zajímavá akce, a vypravila jsem se do Trutnova.
Bohužel jsem musela snídani poněkud odbýt, navíc jsem se příliš nevyspala (Znáte hru 2048? Tak já jsem ji poznala právě v předvečer Dračích slavností...) a i příroda byla proti mému výletování. Ale knihovnu na Krakonošově náměstí jsem našla bez problémů, setkala jsem se s ostatními, dostali jsme ocenění z rukou Albrechta z Trautenbergu a...? Co dál?
Mrzlo. A o Trutnově vím asi tolik co o Turnově, to znamená, že obě místa jsou to pro mě malebná horská městečka, kam nic nejezdí.
Tak jsem si na náměstí dala medovinu.
A bylo to dobré.
Pak jsem při hledání čajovny strávila nějaký čas v pekárně nad koblihami a kakaem. Zbývalo mi totiž několik hodin do neformálního setkání s porotci a ostatními autory.
A na náměstí jsem si dala další medovinu.
To bylo ještě lepší.
Nicméně stále mrzlo. Ale já už jsem začínala být dostatečně opilá, takže mi to bylo jedno.
A v tu chvíli jsem si všimla, že kousek od pódia, na kterém mrzli zcela střízliví umělci (chudáci, rozlaďovali se jim z toho mrazu nástroje a nebyli dost opilí na to, aby to mohli ignorovat), stojí několik dřevotřískových baráčků. A okolo nich se motalo několik dětí s rodiči. Při bližším ohledání chumlu jsem zjistila, že si zde děti mohou namalovat domek, který poté bude vystaven na náměstí. Tak jsem se přidala. Začala jsem si na baráček kreslit stromy, draka... A kluk z výtvarné dílny, která akci pořádala, mě poprosil, jestli bych jim nemohla podpálit kostel.
No jasně, podpálit kostel, to mi nikdo nemusí říkat dvakrát!
I chopila jsem se červené a žluté barvy a kostel jsem jim podpálila. Nějaký kolemjdoucí se smál a říkal, že pana faráře trefí. To jsem ale nebyla já, to byl můj drak.
A bylo to úplně nejlepší.
Patrně jsem byla největší atrakcí chumlu dětí, několik lidí si mě fotilo, takže asi budu zvěčněná i někde jinde než análech literárního spolku Trutlik.
Kterak Ereandil podpálila trutnovský kostel
Pak jsem odešla do hotelu Patria, kde se mělo konat ono slavné mecheche. Všichni však byli nějak zmrzlí, takže to bylo jaksi přichcíplé. Předpokládám, že po dračím průvodu se zábava rozproudila o něco víc, ale to už jsem tam nebyla; příroda, nevyspání a zima udělaly své.
Tak se těším, až zase něco podpálím!