Kterak si ze mě vlastní mozek dělá prdel

Mám hotovou zkoušku. Poslední, po které už mě čekají jenom státnice, jupíjej. Ale až za dlouho, možná za rok, takže to není tak hrozné.

Ale jak si ze mě můj milý mozek vystřelil!

Abyste měli nějakou představu o mém mozku - je to taková hrozně chytrá, inteligentní, vychcaná, ale v podstatě milá věc. Když se ovšem nerozhodne, že něco prostě bude jinak.

Včera ráno jsem těsně před odchodem zjistila, že zkouška je až dneska. Takže jsem měla hroznou radost, že se trefím do data, až jsem z toho zapomněla věnovat náležitou pozornost tomu, kde zkouška vlastně je. Měla jsem za to, že se bude konat tam, kde většina přednášek - kousek od matfyzu. Vzala jsem tedy poster, který po mně vedoucí chtěl, a vyrazila jsem.

Alas! Ve Viničné jsem si chvilku před devátou pročetla několik posterů, abych se pak dověděla, že zkouška je v Lysolajích. Lysolaje, Lysolaje, je to vůbec ještě Praha? A jak se tam dostanu?

A začala jsem panikařit. Z posledního termínu zkoušky jsem se totiž kvůli promoci sorelliny odhlásila. Tak jsem si říkala, že je na mě za to dotyčný zkoušející určitě naštvaný, pak ho ještě naštvu pozdním příchodem a nakonec zjistí, že neznám všechny aktéry buněčné telenovely, a vyhodí mě.

Přijela jsem o 45 minut později. Zkoušející seděl v místnosti, která byla označená jako umývárna, což mi připomnělo Stopařova průvodce po Galaxii a dveře od nefunkčního záchodu s nápisem "zlý leopard".

Po chvíli jsem si hodila desetistěnnou kostkou a padla mi čtyřka, super, transkripce a RNA polymeráza. Vyplodila jsem několik vět, které musely znít jako projev absolventa mateřské školy pro mentálně zaostalé, a utekla jsem to rozdýchat na terasu. Mozek totiž vyhlásil poplach s pracovním názvem zubař - útěk nebo útok. Škoda jen, že jsem byla ve čtvrtém patře. A přeci nezamorduju zkoušejícího.

Takže jsem se vrátila a dozvěděla jsem se, že po mně nikdo nebude chtít jména jednotlivých proteinů a jejich roli v celé mašinérii. To je jenom fáma, kterou šíří zlovolní studenti přírodovědy, nepochybně proto, aby se pomstili matfyzákům a odradili je od svých cool předmětů. Kdybych tohle věděla, odpustím si ty pokusy o biflování!

A nakonec i můj milý mozek pochopil, že se žádná bitva na život a na smrt konat nebude, a se zkoušejícím jsme pokecali o vědě, doktorátě a vůbec.

Už mě do konce doktorátu čekají "jenom" státnice a obhajoba a potom mě s nějakým zkoušením můžou mít všichni rádi...:-)