Fermiho resonance pátku třináctého

Fermiho resonance je taková velice zajímavá záležitost. V podstatě divný, nečekaný úkaz, kdy se vám něco s nižší frekvencí zkombinuje a probublá to velice viditelně k frekvencím vyšším. A podobná věc na časoprostorové ose se mi stala teď.

Ne že by to byla úplně přesná metafora, ale nějak jsem ten článek nazvat musela a tohle mi přišlo hezky poetické.

Nadcházející pátek třináctého se mi ozývá z budoucnosti už hezky dlouho. Ne že bych byla pověrčivá, zrovna datum bude nejmenší problém, který budu muset za čtrnáct dní řešit. Čekají na mě horší věci. Nenulová pravděpodobnost toho, že se na mě někdo podívá jako na retarda a naznačí, že na matfyzu jsem omylem. Nezanedbatelná pravděpodobnost toho, že se zblázním, prohlásím, že jsem ryba, provedu trojitého Rimmera a začnu okusovat nohy od stolu. Prostě samé super věci.

Ale poslední dny jsem trávila spektroskopickými přednáškami, luštěním spekter (prostě dostanete les pásů, sumární vzorec a hrajte si) a dneska byl celý kurz zakončen soutěží o tekuté ceny. Říkala jsem si, že by bylo dobré nějak vhodně reprezentovat Nicolet a taky si trochu zvednout sebevědomí, tak jsem se zamyslela a zkusila vymyslet neomylný algoritmus, kterak se zanořit do lesa pásů a zdárně se vymotat i ven. No, moje myšlenková mapa nebyla bez chyby, píšu a kreslím pomalu a občas si vymýšlím bizarnosti, které nemůžou moc dobře existovat, neb nejsem primárně chemik, ale přesto jsem nebyla neúspěšná.

Skončila jsem čtvrtá a vyhrála jsem lahev francouzského vína ze sklepů Barton et Guestier, skleničku s logem konkurence a propisku. Ale hlavně jsem vyhrála, takže si teď připadám naprosto všemocně. Ze svých znalostí biověcí a spektroskopie mám dobrý pocit, a když mě neopustí vlčí duch, který mne předevčírem navštívil, třeba o tom dokážu přesvědčit i ostatní.

Jo, a ještě je tady kvantovka a termodynamika. Co jen s nimi? Vytrvale ignorovat jejich existenci a nenechat se jimi rozhodit, nebo tu věc zase otevřít, nechat si sebrat to, co jsem dneska vyhrála, a seznámit se s nějakým hamiltoniánem na dva řádky? Možná to přece jenom otevřu a budu se tvářit, že se mě to netýká. Nebo začnu psát kvantovou japonskou poezii.

A v lese pásů

Visí ze suché větve

Hamiltonián